sobota 20. prosince 2014

Balt zima 2010

Fotky zimního Baltu v roce 2010.

Jacht klub Cztery wiatry ve Svinoústí

má bývalá loď Seagull

zamrzlá hladina Baltu

zazimovaný Halcyon 27 S/Y Easy

tady asi neprojdeme

městský přístav Svinoústí

kousek volné vody a spousty ptáků

do Švédska nedojdeme

na hladině cca 400 m od pláže
plavební kanál do Svinoústí

ledoborec?

vojenská loď v ledovém sevření

Pavlova Bagatela

Severní marina Svinoústí

hladina Baltu v Miedzyzdrojích

zamrzlé vyhlídkové molo
zmrzlá vlna?

ledové sevření povoluje



pátek 19. prosince 2014

Plachetnice z druhé ruky



Jste rozhodnuti do toho jít? Tak opatrně. Každý, kdo prodává loď má nějaký důvod – chce větší loď ( současná je už příliš malá), nebo už ji má dlouho a chce změnu (novou hračku), z finančních důvodů ( něco se stalo a majitel nezvládá náklady na provoz lodi), z jachtingem končí (zdravotní stav, nebo stáří), nemá s kým plout ( manželka neprojevila pochopení), nebo charterovka mění lodní park.  Pak jsou i jiné důvody – technické závady, které nejsou na první pohled vidět nebo jsou zamaskované.  Popřípadě lodě vyrobené amatérsky doma – stavitel něco zanedbal, špatně svařil, zalaminoval, posunul těžiště, nebo provedl nějakou úpravu a ovlivnil plavební vlastnosti lodi. Takové plachetnice jsou pak na prodej a majitelé se jich rádi zbaví a přenechají starosti novému majiteli. Samozřejmě, že ne všechny lodě postavené doma jsou špatné. Některé z nich pluly oceány nebo vyhrávají regaty. Jsou stavitelé, kteří do svých plachetnic dali veškerý um a srdce, takovým lodím se žádná loď vyrobená ve fabrice nevyrovná.  Dnešní doba je taková, že i fabriky, firmy, které staví lodě většinou z laminátu nedodrží někdy technologické postupy a lamináty nejsou to, co mají být.  Stačí nedostatečně vyhřívaná hala v zimním období.

Jaké zvolit plachetnice?

Dřevěná plachetnice – nádherná klasika s dubovým kýlem, žebry a mahagonovým nebo modřínovým obšitím. Nebo lepená z tenkých mahagonových dýh, popřípadě šarpie z vodovzdorné překližky olaminovaná epoxy pryskyřicí.  Plachetnice postavené ze dřeva mají duši a úplně jinou atmosféru než lodě z laminátu. Jeden z našich známých mořeplavců říkal o lodích z lamina, že jsou to kelímky od jogurtu J Dřevěné klasické lodě jsou téměř věčné, ale znamená to neustálou starost a údržbu. Broušení, lakování, dotěsňování, výměnu planěk obšívky. Pokud loď vytáhnete z vody, tak obšívka vysychá, dřevo pracuje a opětovné spuštění do vody po delší době vám bude prosakovat voda do trupu, několik dní, než se loď zase zatáhne. Budete čerpat vodu a čekat až průsak skončí. V horkém počasí rozesychá i paluba a pak při vydatném dešti vám do lodi poteče vrchem. Budete proto vlhčit palubu a běhat s kýblem a hadrem. Máte na to čas? Další co budete možná řešit je možnost napadení dřeva dřevokaznými houbami nebo dřevokazným hmyzem. Taková dřevomorka v podpalubí znamená prakticky konec lodi nebo velmi drahou asanaci a výměnu napadených částí trupu.  A co hmyz? Larvám tesaříka budou určitě chutnat dřevěné stěžně. A že jsou natřené lakem nebo něčím napuštěné?  Stačí puklina, která odhalí běl dřeva a hmyz může naklást vajíčka a dílo zkázy začíná. Viděl jsem v jednom polském přístavu krásnou dřevěnou plachetnici s napadeným hlavním stěžněm. Dá se to řešit, tak ,že přijede firma a „usmaží“ larvy mikrovlnama nebo navrtá do stežně dirky a vloží tam speciální hmoždinky a pak pod tlakem tam nastřílí dávky chemie. Něco to ovšem stojí. A nebo stěžeň vyměnit. Už jsem vás dostatečně odradil? Sám osobně bych si přál vlastnit klasickou dřevěnou plachetnici s dlouhým kýlem ale bohužel na to nemám čas ani prostředky.  Jednodušší a méně pracné by byl nákup lodi z vodovzdorné překližky a olaminované epoxy laminátem. Pokud je plachetnice poctivě postavená a dobře olaminovaná, tak je šance, že to bude dobrý kup. Tyto plachetnice byly u nás hodně stavěné před rokem 1989. V dnešní době se už téměř tímto systémem nestaví a rovněž i v inzercích je jich minimum.  Závady, které jsou na těchto lodích nejčastější – přechod laminát překližka, tam kde laminát dobře nesedl na překližku nebo se odlepil a vznikla vzduchová kapsa. Sráží se tam vlhkost vlivem rozdílu teplot a zub času působí – hniloba. Dalším problémem bývají nedobře větrané vzduchové komory a podpalubí, zatékající voda přes kajutu a kokpit. Ta se drží pod podlážkami okolo kýlu a může způsobit problém – hniloba a dřevokazná houba.  A znovu varování před dřevokaznou houbou, jakmile je z vnitřních prostor a komor cítit vlhko a typická vůně podhoubí, tak utíkejte od takové lodi až se za vámi bude prášit.  Možná koupíte dřevěnou loď, zdravou a v pohodě, suchou, se zdravou barvou vnitřních překližek a budete spokojení. Ale vězte, že nesmíte udělat chybu při zimování lodi.  Nedávejte ji na zimu do starých dřevěných stodol nebo chlévů či jiných starých kůlen – vlhko, houby, plísně a hmyz. Nejlépe suchá hala a větrat, větrat a větrat….. Má osobní zkušenost – dřevomorkou sežraná kormidelní kniha. První se ukáže chuchvalec bíložluté vatičky a vlákny rozbíhající se do stran. Setřel jsem to a nevěnoval tomu pozornost, koncem sezóny se pod kormidelní pákou vytvořila plodnice houby, malá bílo hnědá a to byl konec kormidelní knihy. Destrukce vodovzdorné překližky.  Další věc, na kterou jsem zapomněl, dřevěná klasická loď s plaňkovou obšívkou, kterou „zachránili“ olaminováním. I s takovou se můžete setkat. Bude levná, ale další náklady a problémy za to nestojí aby jste ji koupili. Dřevo pracuje více než překližka a budete řešit neustále praskliny, průsaky vody, budete tmelit a natírat. A shnilá plaňka obšívky se nedá vyměnit tak jak u lodě neolaminované.

Loď z oceli -  pevná, spolehlivá s možností jednodušších oprav – obrousíte, vyřežete, přivaříte. Rychlé a vcelku jednoduché. Ideální plachetnice pro mořské plavby v horších podmínkách – Balt, Severní moře, Severní Atlantik. Chcete-li plout v těchto vodách, hledejte ocelovou plachetnici. Tyto lodě mají jen jednu nevýhodu a tou je boj s korozí. Na palubě a vnější straně trupu je to vcelku v pohodě. Horší je to v podpalubí a komorách pokud je loď má.  Starší plachetnice může mít natolik korozí zeslabenou konstrukci, že se stává nebezpečnou. Stačí, že někde je špatně přístupné a vhké místo – za policemi, pod překližkami kam není vidět. Vlhko a zateklá slaná voda v trupu vykoná své. Pro jezerní jachting v našich podmínkách bych ocelovou plachetnici nedoporučoval, je příliš těžká na manipulaci a převozy.  Při výběru ocelové starší lodi na mořskou plavbu nebuďte u toho sami. Sežeňte si někoho, kdo se stavbou ocelových lodí živí, nebo někoho, kdo je schopen posoudit stav trupu a koroze.

Loď z laminátu – v současné době je laminátových lodí v nabídkách nejvíce. Desítky a ž stovky nejrůznějších typů, velikostí a tvarů. Jezerní, námořní, regatové. Ceny v rozmezí od 30 000 do několika milionů kč. Budete si myslet, že je laminát plast o který se nebudete muset starat. Není tomu až tak. V 60 – 70 letech začaly první stavby lodí z laminátu. Původní tvary dřevěných lodí byly promítnuté do laminátu. Laminát byl lehčí, pružný a lodě starých tvarů získaly zajímavé plavební vlastnosti. Nebyl to vyzkoušený materiál, tak loděnice vyráběli poctivě a laminát byl tvořen epoxy pryskyřicemi. Epoxydový laminát déle zraje, potřebuje vyšší teploty a je s ním víc práce. Vytvrzený epoxy laminát je  více odolný vlhkosti, je nepropustný. Jsou epoxydové plachetnice, které plují 40 let a jsou vcelku v dobré kondici ve srovnání s moderními plachetnicemi z polyesterového laminátu.  V dnešní době se epoxy laminát při „masové“ výrobě lodí nepoužívá. Polyester je levnější, rychleji zraje ale má proti epoxydu jednu nevýhodu. Natahuje do sebe vlhkost  i když se vám může hladké dno lodi  jevit, jako  lesklé, tvrdé a nepropustné. Jsou tam mikroskopické póry, kterými vnikají do laminátu molekuly vody. Polyesterový laminát proto není tak trvanlivý jako epoxy. Každé dno polyesterové lodi by mělo být dobře ošetřené epoxydovými nátěry (nebál bych se 6 vrstev barvy).  Epoxy barva „ucpe“ póry v laminátu a zamezí průniku vody.  Voda v laminátu je problém, vniká mezi vlákna a odděluje je od sebe. Voda v laminátu může v zimě zmrznout a dále potrhat jeho strukturu. Největší problém je osmóza laminátu, díky působení vody a styrenů v laminátu vznikají puchýře plné nakyslé a po octu páchnoucí tekutině.  Puchýře mohou být velikosti hrášku nebo ploché placky o průměru do 10 cm. Když takový puchýř propíchnete, tak z něj vytéká dohněda zbarvená páchnoucí tekutina. Oprava lodi s osmózou není levná záležitost.

Na co se zaměřit při prohlídce lodi z druhé ruky:

1.Na prohlídku lodi si pozvěte kamaráda nebo ještě lépe – člověka, který se zabývá stavbou lodí. Tito lidé s chladnou hlavou zhodnotí stav lodi a popřípadě trochu zmrazí vaše nadšení z prvního dojmu.

2.Prozkoumejte dno lodi, pečlivě hledejte puchýřky a místa po opravách. Pokud najdete puchýřek, tak ho propíchněte a přivoňte(pozor na osmózu). Zkontrolujte kýl nebo ploutev. Všímejte si deformací, odřenin a připevnění k trupu. Kýl bývá přilaminován nebo je uchycen nerez šrouby do trupu lodi, hledejte pukliny a místa po tmelení na spojení trup kýl. U ploutvové lodi zkontrolujte otvor do ploutvové skříně, hledejte otřepy, deformace laminátu, pokud je to možné a uvidíte na čep ploutve tak i ten podrobte kontrole (ohnutí, zeslabení). V jakém stavu je ploutev – koroze, deformace, ohnutí.  Může se stát, že dno lodi je čerstvě natřené a ošetřené, pak se ptejte prodávajícího, co je to za barvy nebo, která firma dno lodi ošetřila.

3.Prohlídka kormidla. Podívejte se v jakém stavu je kormidelní list. Může být z různých materiálů – ocelový výpalek, hliník, překližkový plát nebo laminát. Hledejte opět stopy po opravách, úderech, deformace, ohnutí, praskliny. Na laminátovém listu osmotické puchýřky a zkontrolujte jestli v listu z laminátu není voda (stačí pohyb sem a tam a bude to slyšet). Uchycení kormidla k trupu a funkčnost (rozsah pohybu a vůle).

4.Zkontrolujte stav gelcoatu na bocích lodi a na palubě, hledejte praskliny, místa po tmelení. Pokud loď je natřená, přestříkaná, tak se ptejte kdy byl nátěr proveden a jakou barvou. Hledejte místa, kde barva odpadá, okolo okének a okolo kování na palubě. Projděte se po palubě a dívejte se jestli není měkká, prošlapaná, zkuste jestli jsou kování na palubě pevná a dobře podtmelená.

5.Zkuste vytáhnout a spustit ploutev, pokud je to možné ( jestli je loď na vozíku, tak to nepůjde). Musí jít nahoru i dolu volně bez problémů.

6.Přejít na prohlídku vnitřních prostor lodi. První dojem, vůně, zápach, zatuchlina, stav matrací i na obrácené straně, hledejte stopy vlhkosti pod podlážkami pod matracemi, v úložných prostorách a vzduchových komorách. Stopy po vnikání vody přes okénka a kování na palubě – nejlépe jít na prohlídku po děšti nebo během deště. A nebo loď pokropit hadicí. Zkontrolovat stav akumulátorů a osvětlení kajuty, podívat se jak je proveden rozvod el kabelů. Stav vařiče a kuchyně.

7.Takeláž lodi – stav stěžně a ráhna, drážky, hledejte deformace, prohnutí, zkontrolujte stav kování na stěžni, pozor na práškovou hliníkovou korozi pod nerez kováním ( hliník a nerez, dva kovy ve vlhku a mokru se nemají rádi). Stav vantů a stěhů, napínáků. Prověřte funkci kladek a výtahů. Nechte si ukázat, jak se staví stěžeň a pokládá. Nastrojte si loď a zkuste vytáhnout plachty, tím si je i zároveň zkontrolujete.

8.Sepište si soupis výbavy k lodi pokud pro ni pojedete později ( kotvy, vesty, náhradní plachty….atd.)

Nejlépe je, když plachetnici koncem sezóny vyzkoušíte na vodě a pak počkáte na konec sezóny a vytažení lodi z vody aby bylo možné zkontrolovat dno lodi.

VLASTNICTVÍ LODĚ JE SPOUSTA STAROSTÍ, PRÁCE A VYDANÝCH FINANCÍ. MUSÍTE MÍT NADŠENÍ A MOTIVACI, JINAK SE VÁM PLACHETNICE STANE PŘÍTĚŽÍ.  A JE DOBRÉ VĚDĚT, ŽE SE PLACHETNICE V DNEŠNÍ DOBĚ  DOBŘE KOUPÍ ALE ŠPATNĚ PRODÁVÁ.