Netušil jsem do čeho se pouštím. V roce 2011 jsem v obci
Roudno koupil starou stodolu. Nedaleko vodní hladiny Slezské Harty. Kamenná
stavba někdy z roku 1850, částečně zakopaná ve svahu, s malým sklepem
a břidlicovou střechou. Při nákupu
nemovitosti jsem hlavně viděl to místo u vody, necelých 60 m od sjezdu do vody.
S vidinou zázemí pro jachtaře a lodě jsem se s nadšením pustil do
oprav. Nemovitost byla v nedobrém stavu, ale to jsem v prvním okamžiku
neviděl.
Peníze na opravy jsem
se pokusil získat přes MAS Nízký Jeseník. Dotace z EU slibovaly 60 %. Při zpracovávání projektu jsem narazil na pár
věcí, které mi nebyly příliš sympatické – závislost na projektu, splnění jejich
podmínek, v období pěti let možnost kontrol a udržení projektu. A co mě
vadilo nejvíc, bylo to, že bych musel čekat na jejich rozhodnutí, kdy začít s opravami.
Chtěl jsem opravovat hned, nechtěl jsem čekat. Nechtěl jsem sbírat faktury a
psát si své odpracované hodiny…. chtěl jsem si to dělat po svém. Nechtěl jsem být svázaný jejich pravidly.
Bylo pro mě přijatelnější jít do banky a na opravy vzít
úvěr. Měl jsem hromádku peněz a rozhodoval se podle svého. Co jsem si vymyslel,
to jsem zrealizoval.
Chci zde poděkovat kamarádům a lidem, kteří se na opravách
podíleli:
David Slavík, Robert Mach – klempíř a pokrývač, pan Kolda –
tesař, pan Orvisky – elektrikář,
Jaroslav Jonák – elektrikář, pan Smékal – zednické práce, Ivan Sámel –
sochař a restaurátor, Maxim Velkov – práce s dřevem, pan Sukup – podlahy,
děti z Dětského domova ve Vrbně pod Pradědem – úklid okolo stodoly, Roman
Strakoš – instalatér, Tomáš Zahradník a František Hrtan - moji bývalí žáci z Vrbna pod Pradědem….snad jsem na nikoho nezapomněl.
Práce na stodole postupně pokračují
Jak se to daří posuďte sami:
