neděle 22. dubna 2018

Pokus o likvidaci jachtařské školy a půjčovny plachetnic na Slezské Hartě




Od roku 2003 provozuji jachtařskou školu a půjčovnu plachetnic na Slezské Hartě. Po 15 letech bezproblémového fungování půjčovny schválené Plavebním úřadem i Povodím Odry, mě v lednu 2018 přišla do datové schránky zpráva z Ministerstva dopravy.
Ve zprávě stálo, že bylo zahájeno odvolací řízení ve věci povolení mé půjčovny plachetnic.
Odvolatelem bylo Povodí Odry, které napadlo rozhodnutí Plavebního úřadu, který půjčovnu schválil.
Byl jsem velmi překvapený, neboť jsem nikdy s Povodím Odry neměl žádný problém.
Argumenty úřednice z Povodí Odry byly nesmyslné, neprofesionální a účelové. Úřednice, kterou jsem nikdy v životě neviděl a nikdy jsem s ní nic neřešil.
Některé z jejích argumentů:
- Plavební správa řádně neprozkoumala, zda mé tři plachetnice neomezují odtokové poměry na Slezské Hartě
- také řádně nezkoumala, jaký mají mé tři plachetnice vliv na kvalitu vody ve Slezské Hartě

Paní úřednici vadilo i to, že plachetnice kotví na bójích, a že není známo, jak své plachetnice vytahuji z vody a kde je skladuji přes zimu… atd.
Z celého odvolání bylo zřejmé, že mé aktivity jsou na přehradě nežádoucí a mají být zlikvidovány.
Ptám se proč? Komu je to ku prospěchu? Komu vadí mé aktivity na Slezské Hartě? Vadí má půjčovna paní úřednici v kanceláři v Ostravě?
Nebo jde o objednávku někoho, komu na Slezské Hartě překážím?
Spousta mých přátel od Slezské Harty mi tvrdí, že je to účelovka, objednávka a špinavou práci vykoná úředník z Povodí Odry. Je to jednoduché, úředník není zodpovědný za svá rozhodnutí a svou práci, jen stačí sepsat odvolání a poslat na příslušná místa.
Žijeme v divné době……

Takže, ty, neznámý intrikáne, vzkazuji ti, že ta negativní energie, kterou jsi po mě „vystřelil“ se ti vrátí jako bumerang. Vše se obrátí proti tobě.
A mě si tím nabil pozitivní energií pro další práci.
Děkuji ti za to.

Ministerstvo dopravy rozhodlo v můj prospěch a shodilo nesmyslné odvolání ze stolu. Tímto potvrdilo správné rozhodnutí Plavebního úřadu a má půjčovna a škola jachtingu pokračuje dál.
Jsem velmi rád, že jsou na úřadech i lidé, kteří rozumí své práci.

Ahoj
Tomáš Svoboda




pondělí 2. dubna 2018

Smutný příběh lodi ze Slezské Harty


Smutný příběh lodi ze Slezské Harty

Někde v Polsku, v halách firmy zabývající se stavbou lodí z laminátu, položili zaměstnanci první pruhy laminátové textilie do formy pro trup plachetnice Majestic 24. Nastříhané pásy tkaniny kladli na sebe a prosycovali je polyesterovou pryskyřicí. Polyester rychle tuhne a je potřeba pracovat rychle a sehraně. Jeden nanáší pryskyřici, druhý klade tkaninu, třetí vytlačuje vzduchové bubliny aby polyester dobře spojil všechny vrstvy vznikajícího laminátu.
Většina firem v Polsku staví lodě přes zimní období. V létě není moc času, neboť mají své flotily plachetnic na charterech po všech možných vodních plochách. Nejčastěji na Mazurských jezerech. Každá firma šetří a teplota v hale nemusela stačit na to aby laminát dobře vyzrál. A mohlo se stát , že při spěchu u kladení vrstev a nevhodné teplotě v hale laminát nedosáhl kvalit co by měl mít.
Na první pohled není nic znatelné a naleštěná plachetnice byla předána novopečenému majiteli, který si ji radostně odvezl na Černé moře. Plachetnici vezl na přívěsném vozíku a jak na potvoru, ležel trup lodi na rolnách zrovna v místě, kde laminát nebyl O.K. Váha, otřesy a dotyk rolny vykonaly své. Laminát pružil, ohýbal se a znovu narovnával a postupně měkl. Spodek lodi byl dobře ošetřen několika vrstvami epoxidové barvy, která má za úkol zatěsnit mikroskopické póry v polyesterovém laminátu proti vnikání molekul vody mezi vrstvy laminátu, ale tady to nebylo nic platné. Jemné vlásečnicové praskliny se rozběhly po vrchní ochranné vrstvě gelcoatu. Jak nohy pavouka a pro běžnou kontrolu pohledem neviditelné a navíc zakryté vrstvami epoxidové barvy.
Laminát z polyesteru má jednu nepěknou vlastnost, když není ošetřen epoxidovými nátěry, tak do něj vniká vlhkost, a ta narušuje vrstvy laminátu. Ten se pak při zatížení drolí a může proběhnout chemická reakce vody se styreny. Mezi vrstvami laminátu se pak tvoří nakyslý, po octu zapáchající roztok. Ten se rozpíná a vytváří tlak, na povrchu laminátu vznikají puchýře a po jejich prasknutí z nich vytéká nahnědlá páchnoucí tekutina. Vzniká nemoc laminátových lodí – osmóza.
U Majestiku chemická reakce neproběhla, neměla na to čas. Laminát na lodi byl změklý a vydrolený z každoročního nakládání na vozík a exponované místo pod rolnou se díky vnikání vody rozšiřovalo.
Majitel byl překvapený, že do lodi sákne voda. Vytáhl tedy loď z vody a hledal poškozené místo. Našel ho a provizorně přeplátoval vrstvou laminátu. Opravené místo překryl vrstvou barvy a protože to byl moudrý muž, tak okamžitě hledal kupce a hleděl se co nejrychleji lodi zbavit.
Kupec se našel, zlákala ho cena i dobře vypadající a vybavená loď s pěkným přívěsem. Plachetnici si dovezl domů do haly a plánoval, jak ji spustí na vodu Slezské Harty. Loď stála celou zimu na vozíku v hale a jak roztály sněhy a ledy na přehradě, tak nový majitel začal řešit odvoz lodi k vodě. Byl pečlivý a chtěl ošetřit dno lodi, narazil však na opravený kousek laminátu. Vzal šroubovák a zatlačil v místě opravy. K jeho zděšení, hrot šroubováku lehce projel do trupu. Strhl vrstvu přeplátované tkaniny a nalezl pod ním rozměklý, vlhký a hadr připomínající laminát.
Vzal rozbrušovačku a začal brousit a hledat napadená místa, jako zubař, který odvrtává a brousí zkažený zub. Poškozená část se táhla v délce asi 40 cm blízko ploutvové skříně. Nechal to dobře vyschnout a pak zalaminoval poškozená místa. Opravu provedl dobře a do lodi, po spuštění do vod Slezské Harty, nesákla ani kapka. Dvě sezóny plul na přehradě a pak dal inzerát a hledal pro svou loď „ženicha“. Nějakou dobu se nedařilo, ale pak se u vody potkal s dvěma „vášnivými jachtaři“, kteří se nabídli, že za provizi všechno zařídí.
Plachetnici prodali svému kamarádovi, který prý na peníze příliš nehledí, a to s pěknou přirážkou. Protože bohatý kamarád neměl moc času a létal skoro po celém světě, tak se dva „vášniví jachtaři“ lodi ujali s tím, že se postarají o údržbu, budou na ní plout a v případě, že se majitel ukáže na Hartě, tak mu ji nachystají k plavbě. Tři sezóny plachetnice stála na bóji v Nové Pláni. Velmi zřídka se na ni někdo ukázal a plul. Většinu času stála posraná od ptáků na kotvišti. Jednou jsem plul okolo na člunku ke své lodi. Na Majestiku stál jeden z „vášnivých jachtařů“ a dával loď do pucu. Asi měl přijet majitel. Volal jsem na něj: „Zasraní ptáci, co?“ Odpověď zněla: „ Zasranej jachting“ a drbal kartáčem zaschlé ptačí extrementy.
Přijel majitel, zúčastnil se úspěšně místních regat, a spokojeně zase někam odletěl. Plachetnice byla po regatách umístěna na jiné kotviště, kde stála až do konce sezóny, vyvázaná u mola. Bylo to v Leskovci nad Moravicí.
Všichni jachtaři po celé přehradě na podzim vytáhli své lodě na vozíky a odvezli si je k zazimování. Jen Majestic 24 zůstal stát u mola jako poslední Mohykán. Začali první mrazíky a zátoka v Leskovci se začala pokrývat slabou vrstvou ledu. Majitel nikde, ani jeho dva starající se kamarádi. Přituhlo a zátoka byla najednou celá pod ledem. Trup lodi sevřel led. Už nebylo možné plachetnici vytáhnout. Stála zamrzlá a zasněžená v ledovém sevření a nápadně se začala naklánět na příď. Pravděpodobně došlo k poškození laminátu a do trupu na přídi vnikala voda. Zachránil to opravdu tuhý mráz a led loď udržel.
Během zimy došlo k poklesu hladiny a loď se ocitla na suchu obklopená rozlámaným ledem. Byl to smutný pohled na nakloněnou loď ležící na břehu na kamenech. Nebyla šance dostat ji na vozík ani jeřábem, byla na špatném, nepřístupném místě.
Přišlo oteplení, tání a začala stoupat hladina přehrady. Plachetnice se znovu namočila do vody, ale poškozené místo už neucpával led a Majestic 24 zůstal polopotopený, plný vody. Škoda pěkné lodi. Napadlo nás, mě a jejího bývalého majitele, že se pokusíme o záchranu. Neměli jsme šanci vodu vyčerpat ani motorovým čerpadlem od hasičů, které bývalý majitel lodi sehnal.
Vrak plachetnice se stal na pár týdnů atrakcí pro turisty, kteří si ji fotili ze všech stran. A najednou, kde se vzal tu se vzal, dojel jeden z „vášnivých jachtařů“, opálený od slunce z alpských lyžařských středisek. Začal řešit záchranu lodi. Asi neznal oblíbený způsob Jamese Cooka k záchraně děravého trupu (podvléci pod trup na díru plachtu a začít čerpat vodu), použil svůj způsob a to lesní traktor z navijákem. Na jedné straně zátoky stál traktor, na druhé, nepřístupné straně, polopotopený vrak. Pomocníci natáhli přes zátoku lano a naviják traktoru zabral a dřel loď po dně zátoky. Celý trup pod vodou ,jen stěžeň trčel z vody. Dokázali to díky síle navijáku a loď vyrvali na břeh. Nechali loď ležet a pomalu z ní vytékala voda. Pak byla loď natažena navijákem na vozík a skončila na zahradě svého zachránce.
Později zmizela neznámo kam.
Příběh je pravdivý, není smyšlený a jeho účastníci ještě žijí a po přečtení se určitě poznají :-)