Jste rozhodnuti do toho jít? Tak opatrně. Každý, kdo prodává
loď má nějaký důvod – chce větší loď ( současná je už příliš malá), nebo už ji
má dlouho a chce změnu (novou hračku), z finančních důvodů ( něco se stalo
a majitel nezvládá náklady na provoz lodi), z jachtingem končí (zdravotní
stav, nebo stáří), nemá s kým plout ( manželka neprojevila pochopení), nebo
charterovka mění lodní park. Pak jsou i
jiné důvody – technické závady, které nejsou na první pohled vidět nebo jsou
zamaskované. Popřípadě lodě vyrobené
amatérsky doma – stavitel něco zanedbal, špatně svařil, zalaminoval, posunul
těžiště, nebo provedl nějakou úpravu a ovlivnil plavební vlastnosti lodi.
Takové plachetnice jsou pak na prodej a majitelé se jich rádi zbaví a
přenechají starosti novému majiteli. Samozřejmě, že ne všechny lodě postavené
doma jsou špatné. Některé z nich pluly oceány nebo vyhrávají regaty. Jsou
stavitelé, kteří do svých plachetnic dali veškerý um a srdce, takovým lodím se
žádná loď vyrobená ve fabrice nevyrovná.
Dnešní doba je taková, že i fabriky, firmy, které staví lodě většinou z laminátu
nedodrží někdy technologické postupy a lamináty nejsou to, co mají být. Stačí nedostatečně vyhřívaná hala v zimním
období.
Jaké zvolit plachetnice?
Dřevěná plachetnice – nádherná klasika s dubovým kýlem,
žebry a mahagonovým nebo modřínovým obšitím. Nebo lepená z tenkých mahagonových
dýh, popřípadě šarpie z vodovzdorné překližky olaminovaná epoxy
pryskyřicí. Plachetnice postavené ze
dřeva mají duši a úplně jinou atmosféru než lodě z laminátu. Jeden z našich
známých mořeplavců říkal o lodích z lamina, že jsou to kelímky od jogurtu J Dřevěné klasické lodě
jsou téměř věčné, ale znamená to neustálou starost a údržbu. Broušení,
lakování, dotěsňování, výměnu planěk obšívky. Pokud loď vytáhnete z vody,
tak obšívka vysychá, dřevo pracuje a opětovné spuštění do vody po delší době
vám bude prosakovat voda do trupu, několik dní, než se loď zase zatáhne. Budete
čerpat vodu a čekat až průsak skončí. V horkém počasí rozesychá i paluba a
pak při vydatném dešti vám do lodi poteče vrchem. Budete proto vlhčit palubu a
běhat s kýblem a hadrem. Máte na to čas? Další co budete možná řešit je
možnost napadení dřeva dřevokaznými houbami nebo dřevokazným hmyzem. Taková
dřevomorka v podpalubí znamená prakticky konec lodi nebo velmi drahou
asanaci a výměnu napadených částí trupu. A co hmyz? Larvám tesaříka budou určitě
chutnat dřevěné stěžně. A že jsou natřené lakem nebo něčím napuštěné? Stačí puklina, která odhalí běl dřeva a hmyz
může naklást vajíčka a dílo zkázy začíná. Viděl jsem v jednom polském
přístavu krásnou dřevěnou plachetnici s napadeným hlavním stěžněm. Dá se
to řešit, tak ,že přijede firma a „usmaží“ larvy mikrovlnama nebo navrtá do
stežně dirky a vloží tam speciální hmoždinky a pak pod tlakem tam nastřílí
dávky chemie. Něco to ovšem stojí. A nebo stěžeň vyměnit. Už jsem vás
dostatečně odradil? Sám osobně bych si přál vlastnit klasickou dřevěnou
plachetnici s dlouhým kýlem ale bohužel na to nemám čas ani
prostředky. Jednodušší a méně pracné by
byl nákup lodi z vodovzdorné překližky a olaminované epoxy laminátem.
Pokud je plachetnice poctivě postavená a dobře olaminovaná, tak je šance, že to
bude dobrý kup. Tyto plachetnice byly u nás hodně stavěné před rokem 1989. V dnešní
době se už téměř tímto systémem nestaví a rovněž i v inzercích je jich
minimum. Závady, které jsou na těchto
lodích nejčastější – přechod laminát překližka, tam kde laminát dobře nesedl na
překližku nebo se odlepil a vznikla vzduchová kapsa. Sráží se tam vlhkost
vlivem rozdílu teplot a zub času působí – hniloba. Dalším problémem bývají
nedobře větrané vzduchové komory a podpalubí, zatékající voda přes kajutu a
kokpit. Ta se drží pod podlážkami okolo kýlu a může způsobit problém – hniloba a
dřevokazná houba. A znovu varování před
dřevokaznou houbou, jakmile je z vnitřních prostor a komor cítit vlhko a
typická vůně podhoubí, tak utíkejte od takové lodi až se za vámi bude
prášit. Možná koupíte dřevěnou loď,
zdravou a v pohodě, suchou, se zdravou barvou vnitřních překližek a budete
spokojení. Ale vězte, že nesmíte udělat chybu při zimování lodi. Nedávejte ji na zimu do starých dřevěných
stodol nebo chlévů či jiných starých kůlen – vlhko, houby, plísně a hmyz.
Nejlépe suchá hala a větrat, větrat a větrat….. Má osobní zkušenost –
dřevomorkou sežraná kormidelní kniha. První se ukáže chuchvalec bíložluté
vatičky a vlákny rozbíhající se do stran. Setřel jsem to a nevěnoval tomu
pozornost, koncem sezóny se pod kormidelní pákou vytvořila plodnice houby, malá
bílo hnědá a to byl konec kormidelní knihy. Destrukce vodovzdorné překližky. Další věc, na kterou jsem zapomněl, dřevěná
klasická loď s plaňkovou obšívkou, kterou „zachránili“ olaminováním. I s takovou
se můžete setkat. Bude levná, ale další náklady a problémy za to nestojí aby
jste ji koupili. Dřevo pracuje více než překližka a budete řešit neustále praskliny,
průsaky vody, budete tmelit a natírat. A shnilá plaňka obšívky se nedá vyměnit
tak jak u lodě neolaminované.
Loď z oceli - pevná, spolehlivá s možností jednodušších
oprav – obrousíte, vyřežete, přivaříte. Rychlé a vcelku jednoduché. Ideální
plachetnice pro mořské plavby v horších podmínkách – Balt, Severní moře,
Severní Atlantik. Chcete-li plout v těchto vodách, hledejte ocelovou
plachetnici. Tyto lodě mají jen jednu nevýhodu a tou je boj s korozí. Na
palubě a vnější straně trupu je to vcelku v pohodě. Horší je to v podpalubí
a komorách pokud je loď má. Starší
plachetnice může mít natolik korozí zeslabenou konstrukci, že se stává
nebezpečnou. Stačí, že někde je špatně přístupné a vhké místo – za policemi,
pod překližkami kam není vidět. Vlhko a zateklá slaná voda v trupu vykoná
své. Pro jezerní jachting v našich podmínkách bych ocelovou plachetnici
nedoporučoval, je příliš těžká na manipulaci a převozy. Při výběru ocelové starší lodi na mořskou
plavbu nebuďte u toho sami. Sežeňte si někoho, kdo se stavbou ocelových lodí
živí, nebo někoho, kdo je schopen posoudit stav trupu a koroze.
Loď z laminátu – v současné době je laminátových
lodí v nabídkách nejvíce. Desítky a ž stovky nejrůznějších typů, velikostí
a tvarů. Jezerní, námořní, regatové. Ceny v rozmezí od 30 000 do
několika milionů kč. Budete si myslet, že je laminát plast o který se nebudete
muset starat. Není tomu až tak. V 60 – 70 letech začaly první stavby lodí
z laminátu. Původní tvary dřevěných lodí byly promítnuté do laminátu.
Laminát byl lehčí, pružný a lodě starých tvarů získaly zajímavé plavební
vlastnosti. Nebyl to vyzkoušený materiál, tak loděnice vyráběli poctivě a
laminát byl tvořen epoxy pryskyřicemi. Epoxydový laminát déle zraje, potřebuje
vyšší teploty a je s ním víc práce. Vytvrzený epoxy laminát je více odolný vlhkosti, je nepropustný. Jsou
epoxydové plachetnice, které plují 40 let a jsou vcelku v dobré kondici ve
srovnání s moderními plachetnicemi z polyesterového laminátu. V dnešní době se epoxy laminát při „masové“
výrobě lodí nepoužívá. Polyester je levnější, rychleji zraje ale má proti
epoxydu jednu nevýhodu. Natahuje do sebe vlhkost i když se vám může hladké dno lodi jevit, jako lesklé, tvrdé a nepropustné. Jsou tam
mikroskopické póry, kterými vnikají do laminátu molekuly vody. Polyesterový
laminát proto není tak trvanlivý jako epoxy. Každé dno polyesterové lodi by
mělo být dobře ošetřené epoxydovými nátěry (nebál bych se 6 vrstev barvy). Epoxy barva „ucpe“ póry v laminátu a
zamezí průniku vody. Voda v laminátu
je problém, vniká mezi vlákna a odděluje je od sebe. Voda v laminátu může
v zimě zmrznout a dále potrhat jeho strukturu. Největší problém je osmóza
laminátu, díky působení vody a styrenů v laminátu vznikají puchýře plné
nakyslé a po octu páchnoucí tekutině.
Puchýře mohou být velikosti hrášku nebo ploché placky o průměru do 10
cm. Když takový puchýř propíchnete, tak z něj vytéká dohněda zbarvená
páchnoucí tekutina. Oprava lodi s osmózou není levná záležitost.
Na co se zaměřit při prohlídce lodi z druhé ruky:
1.Na prohlídku lodi si pozvěte kamaráda nebo ještě lépe –
člověka, který se zabývá stavbou lodí. Tito lidé s chladnou hlavou
zhodnotí stav lodi a popřípadě trochu zmrazí vaše nadšení z prvního dojmu.
2.Prozkoumejte dno lodi, pečlivě hledejte puchýřky a místa
po opravách. Pokud najdete puchýřek, tak ho propíchněte a přivoňte(pozor na
osmózu). Zkontrolujte kýl nebo ploutev. Všímejte si deformací, odřenin a
připevnění k trupu. Kýl bývá přilaminován nebo je uchycen nerez šrouby do
trupu lodi, hledejte pukliny a místa po tmelení na spojení trup kýl. U ploutvové
lodi zkontrolujte otvor do ploutvové skříně, hledejte otřepy, deformace
laminátu, pokud je to možné a uvidíte na čep ploutve tak i ten podrobte
kontrole (ohnutí, zeslabení). V jakém stavu je ploutev – koroze,
deformace, ohnutí. Může se stát, že dno
lodi je čerstvě natřené a ošetřené, pak se ptejte prodávajícího, co je to za
barvy nebo, která firma dno lodi ošetřila.
3.Prohlídka kormidla. Podívejte se v jakém stavu je
kormidelní list. Může být z různých materiálů – ocelový výpalek, hliník,
překližkový plát nebo laminát. Hledejte opět stopy po opravách, úderech, deformace,
ohnutí, praskliny. Na laminátovém listu osmotické puchýřky a zkontrolujte
jestli v listu z laminátu není voda (stačí pohyb sem a tam a bude to
slyšet). Uchycení kormidla k trupu a funkčnost (rozsah pohybu a vůle).
4.Zkontrolujte stav gelcoatu na bocích lodi a na palubě,
hledejte praskliny, místa po tmelení. Pokud loď je natřená, přestříkaná, tak se
ptejte kdy byl nátěr proveden a jakou barvou. Hledejte místa, kde barva odpadá,
okolo okének a okolo kování na palubě. Projděte se po palubě a dívejte se
jestli není měkká, prošlapaná, zkuste jestli jsou kování na palubě pevná a
dobře podtmelená.
5.Zkuste vytáhnout a spustit ploutev, pokud je to možné (
jestli je loď na vozíku, tak to nepůjde). Musí jít nahoru i dolu volně bez
problémů.
6.Přejít na prohlídku vnitřních prostor lodi. První dojem,
vůně, zápach, zatuchlina, stav matrací i na obrácené straně, hledejte stopy vlhkosti
pod podlážkami pod matracemi, v úložných prostorách a vzduchových
komorách. Stopy po vnikání vody přes okénka a kování na palubě – nejlépe jít na
prohlídku po děšti nebo během deště. A nebo loď pokropit hadicí. Zkontrolovat
stav akumulátorů a osvětlení kajuty, podívat se jak je proveden rozvod el kabelů.
Stav vařiče a kuchyně.
7.Takeláž lodi – stav stěžně a ráhna, drážky, hledejte
deformace, prohnutí, zkontrolujte stav kování na stěžni, pozor na práškovou hliníkovou
korozi pod nerez kováním ( hliník a nerez, dva kovy ve vlhku a mokru se nemají
rádi). Stav vantů a stěhů, napínáků. Prověřte funkci kladek a výtahů. Nechte si
ukázat, jak se staví stěžeň a pokládá. Nastrojte si loď a zkuste vytáhnout
plachty, tím si je i zároveň zkontrolujete.
8.Sepište si soupis výbavy k lodi pokud pro ni pojedete
později ( kotvy, vesty, náhradní plachty….atd.)
Nejlépe je, když plachetnici koncem sezóny vyzkoušíte na
vodě a pak počkáte na konec sezóny a vytažení lodi z vody aby bylo možné
zkontrolovat dno lodi.
VLASTNICTVÍ LODĚ JE SPOUSTA STAROSTÍ, PRÁCE A VYDANÝCH
FINANCÍ. MUSÍTE MÍT NADŠENÍ A MOTIVACI, JINAK SE VÁM PLACHETNICE STANE PŘÍTĚŽÍ.
A JE DOBRÉ VĚDĚT, ŽE SE PLACHETNICE V DNEŠNÍ
DOBĚ DOBŘE KOUPÍ ALE ŠPATNĚ PRODÁVÁ.
*
OdpovědětVymazat