BORNHOLM

Ostrov Bornholm

Perla Baltu, Slunečný ostrov, Mallorka Baltu…. tak mu někteří říkají

Poprvé jsem se dostal na Bornolm v roce 1995, na přelomu listopadu a prosince, jako člen posádky plachetnice Polárka od Rudy Krautschneidera. Vypluli jsme ze Štětína do Kolobrzegu a pak přeskočili na Bornholm do přístavu Nexo. Pěkný jachtařský zážitek – vítr, vlny, mráz. Pamatuji se, jak se mi v lodní kóji tvořil nad hlavou krásný ledový rampouch přes šroub, kterým byla uchycena překližka obložení stropu. Tepelný můstek, nebo jak se tomu říká. Po zatopení v lodních kamnech v přístavu roztával a přes noc se zase tvořil. Byl to test fyzické i psychické odolnosti. Díky za tu možnost Rudo :-) Na lodi nebylo naftové topení, jen kamna na dřevo. Minimální komfort a o to to bylo zajímavější. Po jedné z nočních služeb u kormidla na plavbě zpět jsem byl tak hladový a vymrzlý, že jsem byl schopen zhltnout kostku baleného vepřového sádla bez chleba. Po těle se mi pak rozlévalo příjemné teplo.

Ostrov mě tak zaujal, že jsem se tam musel vrátit. Znovu na Bornholm. Povedlo se mi to v září 1997. Už na své lodi Sasanka 620 jménem Gandalf.

V dalších letech jsem se na ostrov průběžně vracel s posádkami, se kterými jsem se chtěl podělit o zážitky a krásy Bornholmu. Byly to dobrodružné plavby na malých kajutových plachetnicích. Minimální výbava a nedostatek financí, tenkrát tam bylo pro nás draho. Přístavní poplatek přes 500 Kč, pecen chleba v obchodě vycházel na 110 Kč.

Přeplavba z polského pobřeží (Swinoujscie) do Ronne nebo Nexo trvala cca 18- 23 hod v dobrém směru větru. Taktiku jsme používali takovou, že jsme vyplouvali ze Swinoujscie okolo 14 hodiny a ráno jsme připlouvali k ostrovu a za světla vplouvali do přístavu.

Po sezóně 2007 jsem ukončil plavby na Bornholm a začal jsem se věnovat plavbě na polské lodi DZ – otevřený gáflový dvoustěžník.

Návrat na Bornhom v roce 2025

Osmnáctiletá přestávka, k dispozici rychlejší plachetnice Comfortina 32, lepší výbava, lepší finanční možnosti, kvalitnější navigace, dobrá posádka = návrat na Bornholm.

Vypluli jsme začátkem července 2025 brzy ráno a přeplavbu do přístavu Nexo jsme zvládli bez nutnosti noční plavby. Pohodlná rychlá plavba přes den v západním větru. Pozdě odpoledne jsme uvázali loď u nábřeží.

Byl jsem překvapený, že se tu nic nezměnilo, jako by se zastavil čas. Dokonce na toaletách byly ty stejné kachle jako v roce 1995. Nábřeží stejné, jako tenkrát. Žádné nové investice. Jediná změna byla ta, že se za přístav platilo kartou. Na druhý den další překvapení. Měli jsme v plánu zapůjčení kol a výlet na pláže v Dueodde. Dorazili jsme k místní půjčovně kol okolo 9,30. Zavřeno, i když měli v 9 otevírat. Před půjčovnou stálo cca 20 kol tak trochu neudržovaných. Ve výloze půjčovny viselo na útržku papíru tel číslo. Po zavolání přijel majitel půjčovny asi po 15 minutách. Každý jsme si vybrali kolo podle svého gusta. Kola se točily, brzdilo to, ale jedno mělo rozcentrované zadní kolo a na dvou dalších nešly dobře přehazovačky. I přesto se výlet povedl. Jsou tu pěkné cyklostezky, pěkná krajina, bílé pláže a duny na Dueodde. Obdělávané pole, pastviny a pasoucí se koně. U každé farmičky stánek s produkty bez obsluhy. Dáte do kasičky peníze a vezmete si. Kolem cyklostezky zralé třešně. Nádhera a relax na pusté pláži s nejbělejším pískem jaký jsem kdy viděl. Po návratu zpět do Nexo nás překvapily zavřené obchody už okolo 16 hodiny. Ráno otvírají v 10 a v 16 už zavřeno.

Mestečko působilo ospalým dojmem. Klid, pohoda relax, nikdo nikam nespěchá. Jen je potřeba počítat s tím, že si brzy ráno nic nekoupíte :-) A doporučuji si na Borholm vzít vlastní kolo :-) .

Další den jsme přepluli do Ronne, hlavního města Bornholmu. V minulých letech jsem připlouval do Ronne a uvazoval loď v rybářském přístavu. To dnes není možné, na nábřeží je montovna součástí pro baltické větrnné elektrárny. Pluli jsme tedy do jachtařské maríny. V maríně v Ronne jsem byl jednou v roce 1998. Tenkrát to byla pěkná marína, nová mola, nové vyvazovací kůly. Dnes opět překvápko. Nepoznávám to. Staré kůly, někde i chybí, polátaná dřevěná mola. Místo příjemného harbour mastera jen „plechová krabice“ na dveřích pro placení kartou a získání kódu na WC a sprchu. WC a sprchy, tak jako v Nexo, staré ale funkční. Každý den uklizené, čisté. Není tady vidět žádná nová investice. Při procházce po maríně jsem objevil dost zanedbaných plachetnic. Některé na vodě, špinavé zarostlé, jako by je tam majitel zapomněl. Některé byly vytažené na břeh a některé vyloženě vraky na odpis. Toto si také nepamatuji z let dřívějších.

Ještě k té bedně na placení. Je potřeba vyplnit národnost posádky. Jsou tam nabídky všech okolních států, jen to CZ tam chybí. Tak syn zaškrtl kolonku „jiná“ a druhý den ráno jsme měli na návštěvě imigračního úředníka. Kontrola dokladů a posádky. Byl milý a pohodový. Okolní posádky lodí to lehce znejistělo :-)

Hlavní město Ronne bylo živější než Nexo. Pěkné domy, opravené, na ulicích spousty květin rostoucích přímo z chodníku. I více obchodů, občas i otevřené.

Další den jsme se rozhodli pro výlet po ostrově. Syn objevil, že tady funguje Uber. Objednal tedy odvoz celé posádky do lomu ve Vangu. Odtud jsme měli v plánu tůru až na sever ostrova podél pobřeží. A pak zpět autobusem nebo přes Uber..

Uber nás vysadil u starého opuštěného lomu nedaleko přístavu Vang. Těžil se tu granit, nakládal na lodě odvážel z ostrova. Lom je zajímavé místo a stojí za shlédnutí. Seběhli jsme k vodě do přístavu Vang. Malý přístav pro pár motorových lodí, stála tu i jedna plachetnice. Z Vangu jsme se vydali na tůru kolem pobřeží. Značená turistická stezka podél rozervaného pobřeží, skály, průrvy, skvělé výhledy. Cestou spousty zralých třešní. Pasoucí se krávy, kozy, ovce. Dorazili jsme k hradu Hammershus. Pod hradem je přístav pro plachetnice a nedaleko přístavu dva zatopené lomy. Jeden z těch lomů je využíván jako atrakce. Z nejvyššího bodu lomu je natažená lanovka, která končí těsně nad vodou. Dobrodružný sjezd po nataženém laně a dojezd a následné šplouchnutí do vody je velkou atrakcí. Na lanovce bylo neustále plno. Zároveň nekteří skákali z vysokých břehů lomu do vody cca 8 metrů. Voda chladná a čistá. Pěkné místo. Pokračovali jsme dál na sever ostrova. Obešli jsme maják Hammerode a seběhli do městečka Sandvig.

Sandvig byl konec naší tůry a bylo potřeba dojet zpět do Ronne, kde jsme měli loď.

Syn zkoušel objednat na zpáteční cestu Uber… kupodivu bez úspěchu. Tady to nefungovalo. Našli jsme tedy autobusovou zastávku. Byl tady rozpis jízd ale k našemu velkému překvapení neplatil. Prostě to podle rozpisu nejezdilo. Co teď. Ukecat někoho místního, že by nás do Ronne za peníze odvezl se také nepovedlo. Pak nám místní stánkař řekl, že jeden autobus pojede, ale v čase, který na rozpisu vůbec nebyl. Stáli jsme na zastávce a čekali jestli to vyjde. Autobus přijel… hurá! Synek koupil lístky do Ronne a k našemu překvapení to nestačilo. Jízdenky bylo ješte potřeba označit v takovém … jak to nazvat „štíplístku“. Tři už jsme seděli v autobusu a syn označil každému lístek… ale to opět nestačilo. Řidič začínal být nervózní. Vzal synovi lístky z ruky a každý z nich 16 krát protáhl strojkem. Čuměli jsme na to, jako telata na nový vrata… aha 16 stanic do Ronne a každou označit. Možná by měli změnit systém…

Cesta autobusem byla super. Částečně podél pobřeží a pak do vnitrozemí ostrova. Výhled na malé farmy, pěkně obdělávané pole. Obilí, kukuřice. U farem solární panely nebo malé větrnné elektrárny. Pasoucí se dobytek, koně, ovce.

Jsme zpět v Ronne. Náš krátký průzkum ostrova končí. Další den se chystáme přeplout do nedalekého Švédska.

Co na závěr? Ostrov Bornholm je u nás nepříliš známý, ale je rájem cyklistů, turistů a jachtařů. Doporučuji, neváhejte a navštivte ho.

Pokud nemáte vlastní loď, tak se lze dostat na Bornholm přes Kolobrzeg www.rejsynabornholm.pl