Tomáš Svoboda - Jachting

pátek 10. srpna 2018

Nedobré podnikatelské prostředí na Slezské Hartě

Můj email obcím Mikroregionu Slezská Harta.

Dobrý den všem,

omlouvám se za nevyžádaný email, ale dění na Slezské Hartě mě donutilo k jeho napsání.

Rád bych vás upozornil na nedobré podnikatelské prostředí na Slezské Hartě, na kterém má výrazný podíl politika vedení Mikroregionu Slezská Harta.

V posledních letech neustále se opakující scénář - vytváření monopolů pro vybrané podnikatele (lodní doprava), neférové přebírání úspěšných akcí (cyklovýlet okolo Harty pořádaný dlouhodobě Klubem za Starý Bruntál - dnes závod okolo Harty v režii Mikroregionu) a nebo úspěšné Dračí lodě, letos už rovněž v režii Mikroregionu SH.

A ve finále "házení klacků pod nohy" nepohodlným podnikatelům.

Na Slezské Hartě jsem od začátku vzniku přehrady. Zpočátku jako jachtař a provozovatel víkendových akcí pro děti z dětských domovů, od roku 2003 jako podnikatel - půjčovna, škola jachtingu, výletní plavby.... atd.

Po 15 letech bezproblémového, úspěšného podnikání bez dotací, jen s vlastními nápady, financemi a poctivou prací, dnes musím čelit intrikám, házení klacků pod nohy a pomluvám.

Stačilo jen pár dotazů na vedení Mikroregionu, požádání o vyjímku na spalovací motor a vyměnit si pár emailů (názorů) s panem šéfem Mikroregionu SH.

Zde vám posílám odkaz na články v mém blogu, kde je krátce popsán pokus o likvidaci mé půjčovny plachetnic:

http://tomassvoboda-jachting.blogspot.com/

Ze Slezské Harty se vyštípat nenechám a doufám, že v budoucnu dojde k výměně některých "politiků", nebo úplnému rozpadu Mikroregionu SH. Také doufám, že stejný postoj budou mít i ostatní podnikatelé, kteří se roky snaží, ale Mikroregionu jsou "nepohodlní"

Pak snad bude šance k narovnání pokřiveného podnikatelského prostředí na Slezské Hartě, nebudou se podporovat nesmyslné a předražené dotované projekty a normální podnikatelé se budou moci bez obav pustit do dalších aktivit a nápadů, které mají. Bez obav, že jim je někdo vyfoukne, zabrzdí a nebo zlikviduje.

A to, že to jde i bez drahých dotací dokazuje i projekt přívozu Rouza.

S pozdravem

Tomáš Svoboda

neděle 22. dubna 2018

Pokus o likvidaci jachtařské školy a půjčovny plachetnic na Slezské Hartě

Od roku 2003 provozuji jachtařskou školu a půjčovnu plachetnic na Slezské Hartě. Po 15 letech bezproblémového fungování půjčovny schválené Plavebním úřadem i Povodím Odry, mě v lednu 2018 přišla do datové schránky zpráva z Ministerstva dopravy.

Ve zprávě stálo, že bylo zahájeno odvolací řízení ve věci povolení mé půjčovny plachetnic.

Odvolatelem bylo Povodí Odry, které napadlo rozhodnutí Plavebního úřadu, který půjčovnu schválil.

Byl jsem velmi překvapený, neboť jsem nikdy s Povodím Odry neměl žádný problém.

Argumenty úřednice z Povodí Odry byly nesmyslné, neprofesionální a účelové. Úřednice, kterou jsem nikdy v životě neviděl a nikdy jsem s ní nic neřešil.

Některé z jejích argumentů:

- Plavební správa řádně neprozkoumala, zda mé tři plachetnice neomezují odtokové poměry na Slezské Hartě

- také řádně nezkoumala, jaký mají mé tři plachetnice vliv na kvalitu vody ve Slezské Hartě

Paní úřednici vadilo i to, že plachetnice kotví na bójích, a že není známo, jak své plachetnice vytahuji z vody a kde je skladuji přes zimu… atd.

Z celého odvolání bylo zřejmé, že mé aktivity jsou na přehradě nežádoucí a mají být zlikvidovány.

Ptám se proč? Komu je to ku prospěchu? Komu vadí mé aktivity na Slezské Hartě? Vadí má půjčovna paní úřednici v kanceláři v Ostravě?

Nebo jde o objednávku někoho, komu na Slezské Hartě překážím?

Spousta mých přátel od Slezské Harty mi tvrdí, že je to účelovka, objednávka a špinavou práci vykoná úředník z Povodí Odry. Je to jednoduché, úředník není zodpovědný za svá rozhodnutí a svou práci, jen stačí sepsat odvolání a poslat na příslušná místa.

Žijeme v divné době……

Takže, ty, neznámý intrikáne, vzkazuji ti, že ta negativní energie, kterou jsi po mě „vystřelil“ se ti vrátí jako bumerang. Vše se obrátí proti tobě.

A mě si tím nabil pozitivní energií pro další práci.

Děkuji ti za to.

Ministerstvo dopravy rozhodlo v můj prospěch a shodilo nesmyslné odvolání ze stolu. Tímto potvrdilo správné rozhodnutí Plavebního úřadu a má půjčovna a škola jachtingu pokračuje dál.

Jsem velmi rád, že jsou na úřadech i lidé, kteří rozumí své práci.

Ahoj

Tomáš Svoboda

pondělí 2. dubna 2018

Smutný příběh lodi ze Slezské Harty

Někde v Polsku, v halách firmy zabývající se stavbou lodí z laminátu, položili zaměstnanci první pruhy laminátové textilie do formy pro trup plachetnice Majestic 24. Nastříhané pásy tkaniny kladli na sebe a prosycovali je polyesterovou pryskyřicí. Polyester rychle tuhne a je potřeba pracovat rychle a sehraně. Jeden nanáší pryskyřici, druhý klade tkaninu, třetí vytlačuje vzduchové bubliny aby polyester dobře spojil všechny vrstvy vznikajícího laminátu.

Většina firem v Polsku staví lodě přes zimní období. V létě není moc času, neboť mají své flotily plachetnic na charterech po všech možných vodních plochách. Nejčastěji na Mazurských jezerech. Každá firma šetří a teplota v hale nemusela stačit na to aby laminát dobře vyzrál. A mohlo se stát , že při spěchu u kladení vrstev a nevhodné teplotě v hale laminát nedosáhl kvalit co by měl mít.

Na první pohled není nic znatelné a naleštěná plachetnice byla předána novopečenému majiteli, který si ji radostně odvezl na Černé moře. Plachetnici vezl na přívěsném vozíku a jak na potvoru, ležel trup lodi na rolnách zrovna v místě, kde laminát nebyl O.K. Váha, otřesy a dotyk rolny vykonaly své. Laminát pružil, ohýbal se a znovu narovnával a postupně měkl. Spodek lodi byl dobře ošetřen několika vrstvami epoxidové barvy, která má za úkol zatěsnit mikroskopické póry v polyesterovém laminátu proti vnikání molekul vody mezi vrstvy laminátu, ale tady to nebylo nic platné. Jemné vlásečnicové praskliny se rozběhly po vrchní ochranné vrstvě gelcoatu. Jak nohy pavouka a pro běžnou kontrolu pohledem neviditelné a navíc zakryté vrstvami epoxidové barvy.

Laminát z polyesteru má jednu nepěknou vlastnost, když není ošetřen epoxidovými nátěry, tak do něj vniká vlhkost, a ta narušuje vrstvy laminátu. Ten se pak při zatížení drolí a může proběhnout chemická reakce vody se styreny. Mezi vrstvami laminátu se pak tvoří nakyslý, po octu zapáchající roztok. Ten se rozpíná a vytváří tlak, na povrchu laminátu vznikají puchýře a po jejich prasknutí z nich vytéká nahnědlá páchnoucí tekutina. Vzniká nemoc laminátových lodí – osmóza.

U Majestiku chemická reakce neproběhla, neměla na to čas. Laminát na lodi byl změklý a vydrolený z každoročního nakládání na vozík a exponované místo pod rolnou se díky vnikání vody rozšiřovalo.

Majitel byl překvapený, že do lodi sákne voda. Vytáhl tedy loď z vody a hledal poškozené místo. Našel ho a provizorně přeplátoval vrstvou laminátu. Opravené místo překryl vrstvou barvy a protože to byl moudrý muž, tak okamžitě hledal kupce a hleděl se co nejrychleji lodi zbavit.

Kupec se našel, zlákala ho cena i dobře vypadající a vybavená loď s pěkným přívěsem. Plachetnici si dovezl domů do haly a plánoval, jak ji spustí na vodu Slezské Harty. Loď stála celou zimu na vozíku v hale a jak roztály sněhy a ledy na přehradě, tak nový majitel začal řešit odvoz lodi k vodě. Byl pečlivý a chtěl ošetřit dno lodi, narazil však na opravený kousek laminátu. Vzal šroubovák a zatlačil v místě opravy. K jeho zděšení, hrot šroubováku lehce projel do trupu. Strhl vrstvu přeplátované tkaniny a nalezl pod ním rozměklý, vlhký a hadr připomínající laminát.

Vzal rozbrušovačku a začal brousit a hledat napadená místa, jako zubař, který odvrtává a brousí zkažený zub. Poškozená část se táhla v délce asi 40 cm blízko ploutvové skříně. Nechal to dobře vyschnout a pak zalaminoval poškozená místa. Opravu provedl dobře a do lodi, po spuštění do vod Slezské Harty, nesákla ani kapka. Dvě sezóny plul na přehradě a pak dal inzerát a hledal pro svou loď „ženicha“. Nějakou dobu se nedařilo, ale pak se u vody potkal s dvěma „vášnivými jachtaři“, kteří se nabídli, že za provizi všechno zařídí.

Plachetnici prodali svému kamarádovi, který prý na peníze příliš nehledí, a to s pěknou přirážkou. Protože bohatý kamarád neměl moc času a létal skoro po celém světě, tak se dva „vášniví jachtaři“ lodi ujali s tím, že se postarají o údržbu, budou na ní plout a v případě, že se majitel ukáže na Hartě, tak mu ji nachystají k plavbě. Tři sezóny plachetnice stála na bóji v Nové Pláni. Velmi zřídka se na ni někdo ukázal a plul. Většinu času stála posraná od ptáků na kotvišti. Jednou jsem plul okolo na člunku ke své lodi. Na Majestiku stál jeden z „vášnivých jachtařů“ a dával loď do pucu. Asi měl přijet majitel. Volal jsem na něj: „Zasraní ptáci, co?“ Odpověď zněla: „ Zasranej jachting“ a drbal kartáčem zaschlé ptačí extrementy.

Přijel majitel, zúčastnil se úspěšně místních regat, a spokojeně zase někam odletěl. Plachetnice byla po regatách umístěna na jiné kotviště, kde stála až do konce sezóny, vyvázaná u mola. Bylo to v Leskovci nad Moravicí.

Všichni jachtaři po celé přehradě na podzim vytáhli své lodě na vozíky a odvezli si je k zazimování. Jen Majestic 24 zůstal stát u mola jako poslední Mohykán. Začali první mrazíky a zátoka v Leskovci se začala pokrývat slabou vrstvou ledu. Majitel nikde, ani jeho dva starající se kamarádi. Přituhlo a zátoka byla najednou celá pod ledem. Trup lodi sevřel led. Už nebylo možné plachetnici vytáhnout. Stála zamrzlá a zasněžená v ledovém sevření a nápadně se začala naklánět na příď. Pravděpodobně došlo k poškození laminátu a do trupu na přídi vnikala voda. Zachránil to opravdu tuhý mráz a led loď udržel.

Během zimy došlo k poklesu hladiny a loď se ocitla na suchu obklopená rozlámaným ledem. Byl to smutný pohled na nakloněnou loď ležící na břehu na kamenech. Nebyla šance dostat ji na vozík ani jeřábem, byla na špatném, nepřístupném místě.

Přišlo oteplení, tání a začala stoupat hladina přehrady. Plachetnice se znovu namočila do vody, ale poškozené místo už neucpával led a Majestic 24 zůstal polopotopený, plný vody. Škoda pěkné lodi. Napadlo nás, mě a jejího bývalého majitele, že se pokusíme o záchranu. Neměli jsme šanci vodu vyčerpat ani motorovým čerpadlem od hasičů, které bývalý majitel lodi sehnal.

Vrak plachetnice se stal na pár týdnů atrakcí pro turisty, kteří si ji fotili ze všech stran. A najednou, kde se vzal tu se vzal, dojel jeden z „vášnivých jachtařů“, opálený od slunce z alpských lyžařských středisek. Začal řešit záchranu lodi. Asi neznal oblíbený způsob Jamese Cooka k záchraně děravého trupu (podvléci pod trup na díru plachtu a začít čerpat vodu), použil svůj způsob a to lesní traktor z navijákem. Na jedné straně zátoky stál traktor, na druhé, nepřístupné straně, polopotopený vrak. Pomocníci natáhli přes zátoku lano a naviják traktoru zabral a dřel loď po dně zátoky. Celý trup pod vodou ,jen stěžeň trčel z vody. Dokázali to díky síle navijáku a loď vyrvali na břeh. Nechali loď ležet a pomalu z ní vytékala voda. Pak byla loď natažena navijákem na vozík a skončila na zahradě svého zachránce.

Později zmizela neznámo kam.

Příběh je pravdivý, není smyšlený a jeho účastníci ještě žijí a po přečtení se určitě poznají :-)

neděle 18. března 2018

Historie lodní dopravy na Slezské Hartě

Plachetnice Gandalf

Historie přepravy osob ( výletní plavby) se datuje od roku 2000, kdy první pokusy začal na Slezské Hartě Tomáš Svoboda na své plachetnici S/Y Gandalf. Zpočátku to byly plavby v rámci projektu výletních a víkendových plaveb pro děti z dětského domova ve Vrbně pod Pradědem. První sezónu plachetnice vyplouvala z Leskovce nad Moravicí, později byly plavby přesunuty do Nové Pláně.

Z důvodu zvýšeného zájmu byly tyto plavby od roku 2003 provozovány pod hlavičkou firmy Mgr. Tomáš Svoboda – YACHTSPORT.

Odkaz: http://tomassvoboda-jachting.blogspot.cz/2014/11/plavby-pro-deti-na-slezske-harte.html

Parník Lubor Tokoš

V roce 2005 vznikla společnost s názvem První paroplavební Bruntálská. Podnikatel pan Kodeda zakoupil starší ocelový parník. Pojmenoval ho po našem slavném herci Lubor Tokoš. Pan Kodeda se snažil o získání výjimky pro provoz spalovacího motoru. Po dlouhých jednáních s vodoprávním úřadem, Povodím Odry a Plavebním úřadem neuspěl a výjimku nedostal. Byl nucen přestavět svůj parník na elektropohon. Tímto několika tunová loď ztratila svou sílu (výkon) a po hladině Slezské Harty se pohybovala rychlostí slimáka. Navíc panu Kodedovi nebylo umožněno dovést elektřinu k přístavišti. Akumulátory musel dobíjet agregátem. Vycházelo to zhruba tak, že čtyři hodiny dobíjel aby hodinu plul. Takový provoz se nevyplatil a parník z vod Slezské Harty zmizel.

Odkaz: http://lodnidoprava.unas.cz/harta/

Plachetnice Zefýr

Mezitím firma YACHTSPORT nechala postavit v polských loděnicích dvoustěžňovou plachetnici pro 12 osob, a od roku 2006 začala tuto plachetnici provozovat místo plachetnice Gandalf, která už kapacitně nestačila.

Plavby pokrývaly celou Slezskou Hartu od Nové Pláně až po Leskovec nad Moravicí. Plavby byly na objednávku a loď vyplouvala na tři okruhy – malý ( Nová Pláň – Karlovec) střední ( N.Pláň – Roudno) a velký okruh ( N.Pláň – Leskovec nad Moravicí).

Úspěšně, bez dotací a pod plachtami, když nefoukalo tak plachetnice plula s elektromotorem a pro sportovně založené klienty zde byla možnost použít vesel. Konstrukce plachetnice vychází ze starodávných velrybářských lodí a měla deset míst pro veslaře. Byly to plavby nejenom výletní, ale i zážitkové, kdy klienti měli možnost pracovat s plachtami, vesly a mohli zkoušet i kormidlovat.

Odkaz: http://www.plavidla.cz/view.php?cisloclanku=2010040701

Motorová loď Santa Maria

V roce 2011 YACHTSPORT ukončil své plavby z důvodu nemožnosti konkurovat motorové lodi Santa Maria, kterou nechala postavit v Krnově pražská firma Misgurnus s.r.o.

Této firmě svazek obcí Mikroregion Slezská Harta zařídil výjimku na provoz spalovacího motoru a rovněž této firmě poskytl dotace na provoz s veškerou reklamou a možností bezplatného kotvení u jejich přístavních mol. Mikroregion společně s firmou Misgurnus se snažili o pokrytí celé přehrady, kdy loď měla plout jako pravidelná lodní doprava. Tento pokus byl neúspěšný i přes veškeré výhody a dotace. Loď Santa Maria pluje pouze hodinové výletní plavby v okolí Leskovce nad Moravicí a Roudna.

Fima YACHTSPORT požádala rovněž v roce 2011 o výjimku pro spalovací motor – nebyla jí ale udělena.

Přívoz Rouza

Téměř dvacet let se uvažovalo o spojení dvou obcí Roudna a Razové, které rozdělila hladina přehrady. První nápad přišel od pana Kodedy, ale ten své aktivity na Slezské Hartě ukončil. Mikroregion Slezská Harta se k ničemu neměl, tak se společně domluvily dvě obce a Tomáš Svoboda – YACHTSPORT a na podzim roku 2015 začaly probíhat první schůzky a jednání na téma přívoz. Tomáš Svoboda zařídil výrobu lehkého katamaranu a přístavních mol a celý tento projekt zastřešil svou koncesí pro provoz lodní dopravy. Obce Razová ( starosta Ivan Fehérvári) a Roudno (starostka Dagmar Staňková) zainvestovaly náklady na výrobu lodi a mol + přívod elektřiny k vodě. Lehký převozní katamaran je poháněn elektromotorem, byl pojmenován Rouza a úspěšně bez dotací pluje mezi obcemi Razová a Roudno. Pravidelně během sezóny převeze okolo 4000 osob. Rouza vyplula na první plavbu v červnu 2016. Celkové náklady na zřízení přívozu lehce přesáhly 500 000 Kč.

Odkazy: https://polar.cz/zpravy/bruntalsko/bruntal/11000004421/novy-privoz-spojil-obce-na-brezich-slezske-harty--rozsirena-verz

Elektroloď Mikroregionu Slezská Harta

Dalším pokusem o lodní dopravu je od roku 2015 snaha Mikroregionu Slezská Harta zařídit velkokapacitní plavidlo pro 45 osob poháněné elektromotory. Na výrobu lodi Mikroregion dostal dotaci z Moravskoslezkého kraje ve výši 13 000 000 Kč. První pokus nevyšel, firma z Roudnice nad Labem nebyla schopna plavidlo dodat. Druhého pokusu se lépe zhostila polská loděnice a loď by snad měla být spuštěna na hladinu Slezské Harty letos v červnu.

Je ovšem otázkou, jak se Mikroregion Slezská Harta popasuje s nelehkým úkolem a tím bude provoz výletní lodi v podmínkách Slezské Harty, kde chybí infrastruktura i technické zázemí.

pondělí 11. prosince 2017

Halcyon 27

V listopadu v roce 2013 jsem objevil v Czaplinku u jezera Drawsko starou plachetnici. Stála na oploceném pozemku, který sloužil jako lodní bazar. Okamžitě jsem v ní poznal anglického Halcyona 27. Stejnou plachetnici jsem si párkrát zapůjčil od polského kolegy jachtaře ze Svinoústí. A protože jsem věděl, co ta plachetnice dokáže na otevřeném moři, tak jsem neváhal a zkontaktoval majitele bazaru - Martin van Dijk - Holanďan žijící napůl v Polsku a napůl v Holandsku. Po domluvě a prohlídce lodi jsme se dohodli, složil jsem zálohu a upaloval domů do Čech s tím, že se za pár týdnů vrátím doplatit zbytek peněz a vyřešit opravy lodi plus převoz do přístavu ve Štětíně. Za plachetnici jsem dal 11900 zlotých, něco vrazil do oprav a výroby stojanu pod loď. V červnu 2014 stála na vodě ve Štětíně připravena ke zkušební plavbě. Od té doby vyplouváme každoročně začátkem července na výpravnou a dobrodružnou plavbu dvou otců a dvou synů.

Plachetnice Halcyon 27 se vyráběly v Anglii v letech 1968-1975

Zde je odkaz s informacemi:
http://www.yachtsnet.co.uk/archives/halcyon-27/halcyon-27.htm

Pár fotek z každoročních plaveb otců a synů po Baltickém moři:

sobota 2. května 2015

Stará stodola - loděnice

Netušil jsem do čeho se pouštím. V roce 2011 jsem v obci Roudno koupil starou stodolu. Nedaleko vodní hladiny Slezské Harty. Kamenná stavba někdy z roku 1850, částečně zakopaná ve svahu, s malým sklepem a břidlicovou střechou. Při nákupu nemovitosti jsem hlavně viděl to místo u vody, necelých 60 m od sjezdu do vody. S vidinou zázemí pro jachtaře a lodě jsem se s nadšením pustil do oprav. Nemovitost byla v nedobrém stavu, ale to jsem v prvním okamžiku neviděl.

Peníze na opravy jsem se pokusil získat přes MAS Nízký Jeseník. Dotace z EU slibovaly 60 %. Při zpracovávání projektu jsem narazil na pár věcí, které mi nebyly příliš sympatické – závislost na projektu, splnění jejich podmínek, v období pěti let možnost kontrol a udržení projektu. A co mě vadilo nejvíc, bylo to, že bych musel čekat na jejich rozhodnutí, kdy začít s opravami. Chtěl jsem opravovat hned, nechtěl jsem čekat. Nechtěl jsem sbírat faktury a psát si své odpracované hodiny…. chtěl jsem si to dělat po svém. Nechtěl jsem být svázaný jejich pravidly.

Bylo pro mě přijatelnější jít do banky a na opravy vzít úvěr. Měl jsem hromádku peněz a rozhodoval se podle svého. Co jsem si vymyslel, to jsem zrealizoval.

Chci zde poděkovat kamarádům a lidem, kteří se na opravách podíleli:

David Slavík, Robert Mach – klempíř a pokrývač, pan Kolda – tesař, pan Orvisky – elektrikář, Jaroslav Jonák – elektrikář, pan Smékal – zednické práce, Ivan Sámel – sochař a restaurátor, Maxim Velkov – práce s dřevem, pan Sukup – podlahy, děti z Dětského domova ve Vrbně pod Pradědem – úklid okolo stodoly, Roman Strakoš – instalatér, Tomáš Zahradník a František Hrtan - moji bývalí žáci z Vrbna pod Pradědem….snad jsem na nikoho nezapomněl.

Práce na stodole postupně pokračují

Jak se to daří posuďte sami: