Mikroregion Slezská Harta - část druhá

Mikroregion Slezská Harta

část druhá – další projekty aneb další inspirace pro Mikroregion SH

V roce 2005 byl na hladinu Slezské Harty spuštěn parník pojmenovaný Lubor Tokoš. Vlastníkem a provozovatelem lodi byl pan Kodeda, který založil společnost nazvanou První bruntálská paroplavební. Měli dobré nápady a pomýšleli i na spojení obcí Roudno, Razová, které oddělila hladina přehrady. V plánu byl přívoz a do budoucna i druhý parník.

Pan Kodeda žádal o výjimku na spalovací motor, ale neuspěl. Loď tedy přebudoval na elektropohon a měl slíbené přípojky na dobíjení akumulátorů. Články v novinách, reklama, Mikroregion se chlubil rozvojem turismu na přehradě… atd. Ve finále obce a Povodí Odry neumožnili panu Kodedovi vybudovat dobíjecí stanice a musel skončit, protože dobíjení agregátem na břehu nebylo finančně a časově rentabilní.

V roce 2006 byla na hladinu Slezské Harty spuštěna 12-ti místná plachetnice pro výletní a zážitkové plavby firmou Yachtsport. Plachetnice nepotřebovala spalovací motor. Výletní plavby na objednávku pod plachtami fungovaly až do roku 2010, kdy na Slezské Hartě začala se spalovacím motorem jezdit loď Santa Maria. Dotovanému projektu se spalovacím motorem se bohužel také nedalo konkurovat, jak cenou, tak délkou vyjížďky.

Lodní doprava, výletní plavby - další inspirace a možnost pro Mikroregion SH podpořená spoluprací a financemi pražské firmy Misgurnus a.s. Tato firma nechala vyrobit v Krnově něco jako repliku Kolumbovi plachetnice. Trup z plachetnice typu Sasanka 620 s uříznutou kajutou a přidanými nástavbami (kastely), aby se to podobalo Kolumbově Santa Marii. Stěžeň, imitace plachet a pořádný spalovací motor, hlavní pohonná jednotka pro loď.

Mikroregion SH dokázal získat (protlačit) výjimku ze zákazu plavby se spalovacím motorem na Slezské Hartě.

Podnikatel dodal plavidlo, koncesi pro provoz lodní dopravy a kormidelníka. Mikroregion mu poskytl výjimku na spalovací motor, dotace na provoz a zdarma mohutnou reklamu.

Celé se to tváří, jako že Mikroregion SH provozuje lodní dopravu na Slezské Hartě. Tím se chlubí a zviditelňuje prostřednictvím reportáží, novinových článků apod.

Např. Zde pan starosta Buťák uvádí, že Mikroregion je provozovatelem lodi Santa Maria

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/jako-zasobarna-vody-slezska-harta-slouzi-k-rekreaci-zatim-moc-ne/1554528

Takto celý systém funguje dodnes, jen se změnil vlastník a provozovatel lodi a předseda Mikroregionu SH, od roku 2014 je to pan Ing. Libor Unverdorben. Systém je zaběhlý, nikdo to nezkoumá, ani Povodí Odry, které se k opakovaným žádostem o výjimku už ani nevyjadřuje. Dokonce ani tehdy, když se povolovala výjimka na pět let: 2017-2021. Vše běží automaticky.

Politici se zviditelní a podnikatel schovaný pod křídly Mikroregionu vydělává. Zdálo by se, že jsou všichni spokojení. Politici, dotovaný a zvýhodňovaný podnikatel i klienti, kteří si užívají výletních plaveb.

Nikdo už nevnímá, jak je tímto monopolem pokřiveno podnikatelské prostředí na Slezské Hartě.

Kdyby se provozování výletních plaveb a lodní doprava ponechala na podnikatelích, bylo by jich více a lodě by jezdily i z jiných obcí, než jen z Leskovce nad Moravicí a zpět. Stačila by maličkost – aby se přestaly utrácet veřejné peníze na něco, co může fungovat i bez  dotací. Jenže potom by se politici neměli čím chlubit a na čem se zviditelňovat.

Jiní podnikatelé a provozovatelé totiž nemají šanci uspět proti dotované firmě podpořené výjimkou poskytovanou Mikroregionem SH. Mám s tím bohaté osobní zkušenosti, kdy můj pokus o získání výjimky na provoz spalovacího motoru (na ekologický plynový pohon) vyvrcholil pokusem o likvidaci celé mojí firmy na Slezské Hartě.

Současná situace na Slezské Hartě vypadá takto:

Výletní plavidlo Santa Maria - vlastní ho jedna firma (s.r.o.), provozuje jiná firma (zapsaný spolek). Jednu firmu vlastní otec, druhé šéfuje jeho syn. Mikroregion vše dotuje a za úplatu poskytuje výjimku, na veřejnosti a před úřady vystupuje Mikroregion jako provozovatel (např. viz výše uvedený odkaz na novinový článek)

Přívoz Roudno – Razová funguje v režii obcí Roudno a Razová za podpory firmy Yachtsport. Jedná se spíše o službu pro občany, než výdělečný projekt, ale i tak si přívoz na sebe umí vydělat. I když ho pohání elektromotor, jehož pořizovací cena je dvojnásobná oproti spalovacímu a cena lístku přepočtená na stejný časový úsek je skoro poloviční než cena lístku Santa Marie.

Plachetnice firmy Yachtsport – firma provozuje jachtařskou školu a půjčovnu plachetnic, výletní plavby už neposkytuje.

Pokud by čtenář nevěřil, tak mám k dispozici veškeré písemné doklady k majetkovým a provozním údajům lodi Santa Maria. Kdo by měl zájem si to ověřit, může si tytéž dokumenty vyžádat od Mikroregionu SH v rámci zákona č. 106/1999 Sb., na základě kterého jsem tyto dokumenty získal i já. Veškeré smlouvy, žádosti, rozpočty, faktury, vyplacené dotace...

Rovněž mohu ukázat stohy popsaného papíru k mé žádosti o výjimku ze zákazu plavby se spalovacími motory na Slezské Hartě. Jsou to zajímavá slohová cvičení, nejdelší z nich bylo na 9 stran textu a v závěru s vysvětlením, že pokud by mi byla výjimka na dobu pěti let udělena, tak je to v rozporu se zákonem. O výjimku jsem žádal, protože jsem chtěl znovuobnovit nabídku výletních plaveb na své lodi z Nové Pláně.

Jak je tedy možné, že Mikroregion pro cizí loď výjimku na pět let získal?

Že by úřady opět začaly měřit dvojím metrem?

Chválihodné je, že se Mikroregion SH snaží uvést do provozu novou výletní loď na elektropohon. Údajně za ni utratili 15 mil. (velká část jsou dotace z Moravskoslezkého kraje). Loď už byla spuštěna na hladinu Harty (2.9. 2018).

Ve vášnivé diskuzi na facebooku byla sice diskutéry přirovnána ke starému kombajnu či kontejneru, ale uvedením této lodi do provozu se snad zruší výjimka pro spalovací motor, jak tvrdilo Povodí Odry ve vyjádření k mé žádosti na výjimku o povolení spalovacího motoru.

Všichni by měli elektropohon a bylo by to alespoň v jedné věci fér. Současný stav by se dal v úřední řeči popsat jako zneužívání dominantního postavení na trhu a vznik monopolu, to vše díky politice Mikroregionu SH.

Doufejme, že nové výletní elektroplavidlo Mikroregionu je postaveno z kvalitnějších a trvanlivějších materiálů, než pramice a mola z jejich prvního projektu a bude mít za utracené peníze delší trvanlivost.

PS: v Praze na Vltavě funguje už několik let výletní elektroloď Nemo, která uveze 20 osob a cena nové lodi byla 2,5 mil Kč. Tedy dvě lodě by se kapacitou téměř rovnaly té současné a stály by 1/3 nákladů (hrazených z veřejných peněz – tedy peněz nás všech). Odkaz zde:

http://elektronemo.cz/

19.6. 2019 - doplnění informací:

Nové výletní plavidlo Mikroregionu Slezská Harta je z technických důvodů mimo provoz až do odvolání.

Motorová výletní loď Santa Maria byla na letošní sezónu  pronajata Mikroregionu Slezská Harta, který teď řeší její provoz.


Novým předsedou Mikroregionu Slezská Harta je pan ing. Josef Havlík

Mikroregion Slezská Harta - první část

Mikroregion Slezská Harta.

část první – vznik a první projekt

Svazek obcí Mikroregion Slezská Harta vznikl 3. listopadu 2003. Cílem tohoto svazku má být koordinace regionálního rozvoje, rozvoj cestovního ruchu a získávání dotací.

Prvním předsedou byl místostarosta Bruntálu Ing. Václav Mores. Projektovou manažerkou Mikroregionu SH se stala RNDr. Kamila Krečmerová.

Svazek sdružuje 13 obcí.

Jako každý svazek nebo spolek má své aktivní členy, kteří tvoří jádro a politiku spolku a rovněž i členy, kteří jsou méně aktivní a mnohdy ani neví, čím se tvrdé jádro spolku zabývá a ani nejsou informováni….

Po zkušenostech s tímto spolkem (politickým útvarem… nebo jak to nazvat) se přiznám, že jim moc nefandím. Neznamená to ovšem, že si nevážím jednotlivých starostů, kteří poctivě pracují pro své obce. S některými se osobně znám a velmi si jich vážím.

Myslím si, že svým způsobem je Mikroregion SH brzdou rozvoje Slezské Harty. Už v roce 2005 mohla fungovat lodní doprava a přívoz. Mohly být provozovány výletní a zážitkové plavby pod plachtami. Mohla být vytvořena chybějící infrastruktura – přístavy, zpevněné parkovací plochy, opravené komunikace...atd.

Místo toho se z dotací financují předražené projekty, které kdyby zůstaly v režii podnikatelů, tak by vše fungovalo bez dotací. A veřejné finance a dotace by se daly využít k vybudování potřebné infrastruktury.

V roce 2007 bylo natočeno zajímavé video, kde pan Urbiš (druhý místostarosta Bruntálu) tvrdí, že budou pomáhat a umetat cestu podnikatelům na Slezské Hartě a Harta se má stát turistickou perlou Podjesenicka.

https://www.youtube.com/watch?v=XnsoNVY8opI

Co mě k výše uváděným názorům vede? Dlouholetá zkušenost, jak funguje Mikroregion SH. Jsem na Slezské Hartě od jejího počátku. Tady je první z příběhů, další si můžete přečíst v následujících článcích, které již připravuji.

V rámci svých cílů se pravděpodobně Mikroregion SH inspiroval od podnikatele pana Bobka, který v zátoce u obce Nová Pláň otevřel v roce 2003 půjčovnu malých plavidel – veslice, kajaky a pár šlapadel. Bez dotací, za své finance. Na břehu měl chatku a u vody molo s cca 10 plavidly.

Mikroregion SH se vydal cestou dotací a získal z Moravskoslezského kraje nemalé peníze na projekt půjčoven veslic do každé obce těsně u vody (Roudno, Razová, Leskovec nad Moravicí). V Nové Pláni se neangažovali, neboť tam už půjčovna byla.

Výrobu veslic a mol zadali dnes už neexistující firmě ADH servis Opava. Lodě i mola se vyráběly v Krnově.

Netrvalo dlouho a u obcí se objevila mola s modrými pramicemi připravené i na použití elektromotorů.

Vypadalo to pěkně ale při bližším prozkoumání se dalo zjistit, jak je vše dosti ošizené. Dřevěné pochozí části mol, které měly být z cizokrajných dřev – Iroko a Teak byly nahrazeny obyčejným smrkem a napuštěné v barvě Iroka i Teaku.

Kvalita pramic také dosti pokulhávala. Laminátové trupy byly O.K. ale žebrování a paluby, které měly být z vodovzdorné překližky, byly vyrobeny z odýhované dřevotřísky! Firma zabývající se výrobou lodí by si neměla dovolit takovou „prasárnu“. A nebo jinak… nemělo jí to být umožněno. Stačilo, aby si Mikroregion SH najal zkušeného člověka, který by to dozoroval. Peněz na to měli dostatek.

A jak skončil tento projekt?

Po třech letech udržitelnosti projektu byly pramice rozprodány za levný peníz, neboť dřevotříska na lodích vydržela přesně ty tři roky. Nabobtnalé paluby, zkroucená žebra a vypadávající vazáky na úvazy lodí k molu. K jedné pramici jsem měl možnost se dostat a při přitažení pramice ke břehu mě zůstal v ruce vazák, který byl v dřevotřísce připevněn obyčejnými vruty. Nemohl jsem tomu uvěřit….

Jediné co bylo na těchto lodích kvalitní, byl trup a vesla, které vyrobila polská firma Szmaglinski, která vyrábí velmi kvalitní věci.

Jednu z těchto pramic dodnes vlastním. Musel jsem sice kompletně vyměnit vše za vodovzdorné překližky, ale lodička je O.K.

Mola skončila rovněž neslavně. Jedno potápějící se molo bylo u břehu v Leskovci nad Moravicí. Roudenské molo, také polopotopené, bylo odtaženo do jediné funkční půjčovny v Nové Pláni a zbytek mol shnil na břehu v Razovské zátoce. O molo v Leskovci jsem projevil zájem a oslovil Mikroregion SH s tím, že bych ho odkoupil, opravil a používal pro svou půjčovnu plachetnic. Nikdo mi na můj dotaz ani neodpověděl.

Závěrem lze říci, že tento ošizený projekt skončil neúspěchem a byly zbytečně promrhány veřejné finance… a ticho po pěšině, jak se říká :-)

Půjčovna v Roudně nefungovala nikdy. V Leskovci nad Moravicí zpočátku ano, ale pak vše skončilo na provozovateli a nekvalitních molech i lodích. Razovská zátoka byla také funkční, dokonce byla na břeh nasypána písečná pláž, ale po jedné sezóně byl písek odplaven díky silným západním větrům. Obec měla na pláži i dětské prolézačky, které pak rovněž shnily zarostlé v trávě.

Jediná půjčovna pramic, která se v té době udržela byla Nová Pláň. Majitelem byl pan Bobek a provozovatelem Vojta Kopečný. Vydrželi to až do konce sezóny 2006. Co bylo dál je už jiný příběh.

Nedobré podnikatelské prostředí na Slezské Hartě

Můj email obcím Mikroregionu Slezská Harta.

Dobrý den všem,

omlouvám se za nevyžádaný email, ale dění na Slezské Hartě mě donutilo k jeho napsání.

Rád bych vás upozornil na nedobré podnikatelské prostředí na Slezské Hartě, na kterém má výrazný podíl politika vedení Mikroregionu Slezská Harta. 

V posledních letech neustále se opakující scénář - vytváření monopolů pro vybrané podnikatele (lodní doprava), neférové přebírání úspěšných akcí (cyklovýlet okolo Harty pořádaný dlouhodobě Klubem za Starý Bruntál - dnes závod okolo Harty v režii Mikroregionu) a nebo úspěšné Dračí lodě, letos už rovněž v režii Mikroregionu SH.

A ve finále "házení klacků pod nohy" nepohodlným podnikatelům.

Na Slezské Hartě jsem od začátku vzniku přehrady. Zpočátku jako jachtař a provozovatel víkendových akcí pro děti z dětských domovů, od roku 2003 jako podnikatel - půjčovna, škola jachtingu, výletní plavby.... atd. 

Po 15 letech bezproblémového, úspěšného podnikání bez dotací, jen s vlastními nápady, financemi a poctivou prací, dnes musím  čelit intrikám, házení klacků pod nohy a pomluvám.

Stačilo jen pár dotazů na vedení Mikroregionu, požádání o vyjímku na spalovací motor a vyměnit si pár emailů (názorů) s panem šéfem Mikroregionu SH.

Zde vám posílám odkaz na články v mém blogu, kde je krátce popsán pokus o likvidaci mé půjčovny plachetnic:

http://tomassvoboda-jachting.blogspot.com/

Ze Slezské Harty se vyštípat nenechám a doufám, že v budoucnu dojde k výměně některých "politiků", nebo úplnému rozpadu Mikroregionu SH. Také doufám, že stejný postoj budou mít i ostatní podnikatelé, kteří se roky snaží, ale Mikroregionu jsou "nepohodlní"

Pak snad bude šance k narovnání pokřiveného podnikatelského prostředí na  Slezské Hartě, nebudou se podporovat nesmyslné a předražené dotované projekty a normální podnikatelé se budou moci bez obav  pustit do dalších aktivit a nápadů, které mají. Bez obav, že jim je někdo vyfoukne, zabrzdí a nebo zlikviduje. 

A to, že to jde i bez drahých dotací dokazuje i projekt přívozu Rouza.

S pozdravem

Tomáš Svoboda

Pokus o likvidaci jachtařské školy a půjčovny plachetnic na Slezské Hartě

Od roku 2003 provozuji jachtařskou školu a půjčovnu plachetnic na Slezské Hartě. Po 15 letech bezproblémového fungování půjčovny schválené Plavebním úřadem i Povodím Odry, mě v lednu 2018 přišla do datové schránky zpráva z Ministerstva dopravy.

Ve zprávě stálo, že bylo zahájeno odvolací řízení ve věci povolení mé půjčovny plachetnic.

Odvolatelem bylo Povodí Odry, které napadlo rozhodnutí Plavebního úřadu, který půjčovnu schválil.

Byl jsem velmi překvapený, neboť jsem nikdy s Povodím Odry neměl žádný problém.

Argumenty úřednice z Povodí Odry byly nesmyslné, neprofesionální a účelové. Úřednice, kterou jsem nikdy v životě neviděl a nikdy jsem s ní nic neřešil.

Některé z jejích argumentů:

- Plavební správa řádně neprozkoumala, zda mé tři plachetnice neomezují odtokové poměry na Slezské Hartě

- také řádně nezkoumala, jaký mají mé tři plachetnice vliv na kvalitu vody ve Slezské Hartě

Paní úřednici vadilo i to, že plachetnice kotví na bójích, a že není známo, jak své plachetnice vytahuji z vody a kde je skladuji přes zimu… atd.

Z celého odvolání bylo zřejmé, že mé aktivity jsou na přehradě nežádoucí a mají být zlikvidovány.

Ptám se proč? Komu je to ku prospěchu? Komu vadí mé aktivity na Slezské Hartě? Vadí má půjčovna paní úřednici v kanceláři v Ostravě?

Nebo jde o objednávku někoho, komu na Slezské Hartě překážím?

Spousta mých přátel od Slezské Harty mi tvrdí, že je to účelovka, objednávka a špinavou práci vykoná úředník z Povodí Odry. Je to jednoduché, úředník není zodpovědný za svá rozhodnutí a svou práci, jen stačí sepsat odvolání a poslat na příslušná místa.

Žijeme v divné době……

Takže, ty, neznámý intrikáne, vzkazuji ti, že ta negativní energie, kterou jsi po mě „vystřelil“ se ti vrátí jako bumerang. Vše se obrátí proti tobě.

A mě si tím nabil pozitivní energií pro další práci.

Děkuji ti za to.

Ministerstvo dopravy rozhodlo v můj prospěch a shodilo nesmyslné odvolání ze stolu. Tímto potvrdilo správné rozhodnutí Plavebního úřadu a má půjčovna a škola jachtingu pokračuje dál.

Jsem velmi rád, že jsou na úřadech i lidé, kteří rozumí své práci.

Ahoj

Tomáš Svoboda

Smutný příběh lodi ze Slezské Harty

Smutný příběh lodi ze Slezské Harty

Někde v Polsku, v halách firmy zabývající se stavbou lodí z laminátu, položili zaměstnanci první pruhy laminátové textilie do formy pro trup plachetnice Majestic 24. Nastříhané pásy tkaniny kladli na sebe a prosycovali je polyesterovou pryskyřicí. Polyester rychle tuhne a je potřeba pracovat rychle a sehraně. Jeden nanáší pryskyřici, druhý klade tkaninu, třetí vytlačuje vzduchové bubliny aby polyester dobře spojil všechny vrstvy vznikajícího laminátu.

Většina firem v Polsku staví lodě přes zimní období. V létě není moc času, neboť mají své flotily plachetnic na charterech po všech možných vodních plochách. Nejčastěji na Mazurských jezerech. Každá firma šetří a teplota v hale nemusela stačit na to aby laminát dobře vyzrál. A mohlo se stát , že při spěchu u kladení vrstev a nevhodné teplotě v hale laminát nedosáhl kvalit co by měl mít.

Na první pohled není nic znatelné a naleštěná plachetnice byla předána novopečenému majiteli, který si ji radostně odvezl na Černé moře. Plachetnici vezl na přívěsném vozíku a jak na potvoru, ležel trup lodi na rolnách zrovna v místě, kde laminát nebyl O.K. Váha, otřesy a dotyk rolny vykonaly své. Laminát pružil, ohýbal se a znovu narovnával a postupně měkl. Spodek lodi byl dobře ošetřen několika vrstvami epoxidové barvy, která má za úkol zatěsnit mikroskopické póry v polyesterovém laminátu proti vnikání molekul vody mezi vrstvy laminátu, ale tady to nebylo nic platné. Jemné vlásečnicové praskliny se rozběhly po vrchní ochranné vrstvě gelcoatu. Jak nohy pavouka a pro běžnou kontrolu pohledem neviditelné a navíc zakryté vrstvami epoxidové barvy.

Laminát z polyesteru má jednu nepěknou vlastnost, když není ošetřen epoxidovými nátěry, tak do něj vniká vlhkost, a ta narušuje vrstvy laminátu. Ten se pak při zatížení drolí a může proběhnout chemická reakce vody se styreny. Mezi vrstvami laminátu se pak tvoří nakyslý, po octu zapáchající roztok. Ten se rozpíná a vytváří tlak, na povrchu laminátu vznikají puchýře a po jejich prasknutí z nich vytéká nahnědlá páchnoucí tekutina. Vzniká nemoc laminátových lodí – osmóza.

U Majestiku chemická reakce neproběhla, neměla na to čas. Laminát na lodi byl změklý a vydrolený z každoročního nakládání na vozík a exponované místo pod rolnou se díky vnikání vody rozšiřovalo.

Majitel byl překvapený, že do lodi sákne voda. Vytáhl tedy loď z vody a hledal poškozené místo. Našel ho a provizorně přeplátoval vrstvou laminátu. Opravené místo překryl vrstvou barvy a protože to byl moudrý muž, tak okamžitě hledal kupce a hleděl se co nejrychleji lodi zbavit.

Kupec se našel, zlákala ho cena i dobře vypadající a vybavená loď s pěkným přívěsem. Plachetnici si dovezl domů do haly a plánoval, jak ji spustí na vodu Slezské Harty. Loď stála celou zimu na vozíku v hale a jak roztály sněhy a ledy na přehradě, tak nový majitel začal řešit odvoz lodi k vodě. Byl pečlivý a chtěl ošetřit dno lodi, narazil však na opravený kousek laminátu. Vzal šroubovák a zatlačil v místě opravy. K jeho zděšení, hrot šroubováku lehce projel do trupu. Strhl vrstvu přeplátované tkaniny a nalezl pod ním rozměklý, vlhký a hadr připomínající laminát.

Vzal rozbrušovačku a začal brousit a hledat napadená místa, jako zubař, který odvrtává a brousí zkažený zub. Poškozená část se táhla v délce asi 40 cm blízko ploutvové skříně. Nechal to dobře vyschnout a pak zalaminoval poškozená místa. Opravu provedl dobře a do lodi, po spuštění do vod Slezské Harty, nesákla ani kapka. Dvě sezóny plul na přehradě a pak dal inzerát a hledal pro svou loď „ženicha“. Nějakou dobu se nedařilo, ale pak se u vody potkal s dvěma „vášnivými jachtaři“, kteří se nabídli, že za provizi všechno zařídí.

Plachetnici prodali svému kamarádovi, který prý na peníze příliš nehledí, a to s pěknou přirážkou. Protože bohatý kamarád neměl moc času a létal skoro po celém světě, tak se dva „vášniví jachtaři“ lodi ujali s tím, že se postarají o údržbu, budou na ní plout a v případě, že se majitel ukáže na Hartě, tak mu ji nachystají k plavbě. Tři sezóny plachetnice stála na bóji v Nové Pláni. Velmi zřídka se na ni někdo ukázal a plul. Většinu času stála posraná od ptáků na kotvišti. Jednou jsem plul okolo na člunku ke své lodi. Na Majestiku stál jeden z „vášnivých jachtařů“ a dával loď do pucu. Asi měl přijet majitel. Volal jsem na něj: „Zasraní ptáci, co?“ Odpověď zněla: „ Zasranej jachting“ a drbal kartáčem zaschlé ptačí extrementy.

Přijel majitel, zúčastnil se úspěšně místních regat, a spokojeně zase někam odletěl. Plachetnice byla po regatách umístěna na jiné kotviště, kde stála až do konce sezóny, vyvázaná u mola. Bylo to v Leskovci nad Moravicí.

Všichni jachtaři po celé přehradě na podzim vytáhli své lodě na vozíky a odvezli si je k zazimování. Jen Majestic 24 zůstal stát u mola jako poslední Mohykán. Začali první mrazíky a zátoka v Leskovci se začala pokrývat slabou vrstvou ledu. Majitel nikde, ani jeho dva starající se kamarádi. Přituhlo a zátoka byla najednou celá pod ledem. Trup lodi sevřel led. Už nebylo možné plachetnici vytáhnout. Stála zamrzlá a zasněžená v ledovém sevření a nápadně se začala naklánět na příď. Pravděpodobně došlo k poškození laminátu a do trupu na přídi vnikala voda. Zachránil to opravdu tuhý mráz a led loď udržel.

Během zimy došlo k poklesu hladiny a loď se ocitla na suchu obklopená rozlámaným ledem. Byl to smutný pohled na nakloněnou loď ležící na břehu na kamenech. Nebyla šance dostat ji na vozík ani jeřábem, byla na špatném, nepřístupném místě.

Přišlo oteplení, tání a začala stoupat hladina přehrady. Plachetnice se znovu namočila do vody, ale poškozené místo už neucpával led a Majestic 24 zůstal polopotopený, plný vody. Škoda pěkné lodi. Napadlo nás, mě a jejího bývalého majitele, že se pokusíme o záchranu. Neměli jsme šanci vodu vyčerpat ani motorovým čerpadlem od hasičů, které bývalý majitel lodi sehnal.

Vrak plachetnice se stal na pár týdnů atrakcí pro turisty, kteří si ji fotili ze všech stran. A najednou, kde se vzal tu se vzal, dojel jeden z „vášnivých jachtařů“, opálený od slunce z alpských lyžařských středisek. Začal řešit záchranu lodi. Asi neznal oblíbený způsob Jamese Cooka k záchraně děravého trupu (podvléci pod trup na díru plachtu a začít čerpat vodu), použil svůj způsob a to lesní traktor z navijákem. Na jedné straně zátoky stál traktor, na druhé, nepřístupné straně, polopotopený vrak. Pomocníci natáhli přes zátoku lano a naviják traktoru zabral a dřel loď po dně zátoky. Celý trup pod vodou ,jen stěžeň trčel z vody. Dokázali to díky síle navijáku a loď vyrvali na břeh. Nechali loď ležet a pomalu z ní vytékala voda. Pak byla loď natažena navijákem na vozík a skončila na zahradě svého zachránce.

Později zmizela neznámo kam.

Příběh je pravdivý, není smyšlený a jeho účastníci ještě žijí a po přečtení se určitě poznají :-)

Historie lodní dopravy na Slezské Hartě

Historie lodní dopravy na Slezské Hartě

Plachetnice Gandalf

Historie přepravy osob ( výletní plavby) se datuje od roku 2000, kdy první pokusy začal na Slezské Hartě Tomáš Svoboda na své plachetnici S/Y Gandalf. Zpočátku to byly plavby v rámci projektu výletních a víkendových plaveb pro děti z dětského domova ve Vrbně pod Pradědem. První sezónu plachetnice vyplouvala z Leskovce nad Moravicí, později byly plavby přesunuty do Nové Pláně.

Z důvodu zvýšeného zájmu byly tyto plavby od roku 2003 provozovány pod hlavičkou firmy Mgr. Tomáš Svoboda – YACHTSPORT.

Odkaz: http://tomassvoboda-jachting.blogspot.cz/2014/11/plavby-pro-deti-na-slezske-harte.html

Parník Lubor Tokoš

V roce 2005 vznikla společnost s názvem  První paroplavební Bruntálská. Podnikatel pan Kodeda zakoupil starší ocelový parník. Pojmenoval ho po našem slavném herci Lubor Tokoš. Pan Kodeda se snažil o získání výjimky pro provoz spalovacího motoru. Po dlouhých jednáních s vodoprávním úřadem, Povodím Odry a Plavebním úřadem neuspěl a výjimku nedostal. Byl nucen přestavět svůj parník na elektropohon. Tímto několika tunová loď ztratila svou sílu (výkon) a po hladině Slezské Harty se pohybovala rychlostí slimáka. Navíc panu Kodedovi nebylo umožněno dovést elektřinu k přístavišti. Akumulátory musel dobíjet agregátem. Vycházelo to zhruba tak, že čtyři hodiny dobíjel aby hodinu plul. Takový provoz se nevyplatil a parník z vod Slezské Harty zmizel.

Odkaz: http://lodnidoprava.unas.cz/harta/

Plachetnice Zefýr

Mezitím firma YACHTSPORT nechala postavit v polských loděnicích dvoustěžňovou plachetnici pro 12 osob, a od roku 2006 začala tuto plachetnici provozovat místo plachetnice Gandalf, která už kapacitně nestačila.

Plavby pokrývaly celou Slezskou Hartu od Nové Pláně až po Leskovec nad Moravicí. Plavby byly na objednávku a loď vyplouvala na tři okruhy – malý ( Nová Pláň – Karlovec) střední ( N.Pláň – Roudno) a velký okruh ( N.Pláň – Leskovec nad Moravicí).

Úspěšně, bez dotací a pod plachtami, když nefoukalo tak plachetnice plula s elektromotorem a pro sportovně založené klienty zde byla možnost použít vesel. Konstrukce plachetnice vychází ze starodávných velrybářských lodí a měla deset míst pro veslaře. Byly to plavby nejenom výletní, ale i zážitkové, kdy klienti měli možnost pracovat s plachtami, vesly a mohli zkoušet i kormidlovat.

Odkaz: http://www.plavidla.cz/view.php?cisloclanku=2010040701

Motorová loď Santa Maria

V roce 2011  YACHTSPORT ukončil své plavby  z důvodu nemožnosti konkurovat motorové lodi Santa Maria, kterou nechala postavit v Krnově pražská firma Misgurnus s.r.o.

Této firmě svazek obcí Mikroregion Slezská Harta zařídil výjimku na provoz spalovacího motoru a rovněž této firmě poskytl dotace na provoz s veškerou reklamou a možností bezplatného kotvení u jejich přístavních mol. Mikroregion společně s firmou Misgurnus se snažili o pokrytí celé přehrady, kdy loď měla plout jako pravidelná lodní doprava. Tento pokus byl neúspěšný i přes veškeré výhody a dotace. Loď Santa Maria pluje pouze hodinové výletní plavby v okolí Leskovce nad Moravicí a Roudna.

Fima YACHTSPORT požádala rovněž v roce 2011 o výjimku pro spalovací motor – nebyla jí ale udělena.

Přívoz Rouza

Téměř dvacet let se uvažovalo o spojení dvou obcí Roudna a Razové, které rozdělila hladina přehrady. První nápad přišel od pana Kodedy, ale ten své aktivity na Slezské Hartě ukončil. Mikroregion Slezská Harta se k ničemu neměl, tak se společně domluvily dvě obce a Tomáš Svoboda – YACHTSPORT a na podzim roku 2015 začaly probíhat první schůzky a jednání na téma přívoz. Tomáš Svoboda zařídil výrobu lehkého katamaranu a přístavních mol a celý tento projekt zastřešil svou koncesí pro provoz lodní dopravy. Obce Razová ( starosta Ivan Fehérvári) a Roudno (starostka Dagmar Staňková)  zainvestovaly náklady na výrobu lodi a mol + přívod elektřiny k vodě. Lehký převozní katamaran je poháněn elektromotorem, byl pojmenován Rouza a úspěšně bez dotací pluje mezi obcemi Razová a Roudno. Pravidelně během sezóny převeze okolo 4000 osob. Rouza vyplula na první plavbu v červnu 2016. Celkové náklady na zřízení přívozu lehce přesáhly 500 000 Kč.

Odkazy: https://polar.cz/zpravy/bruntalsko/bruntal/11000004421/novy-privoz-spojil-obce-na-brezich-slezske-harty--rozsirena-verz

Elektroloď Mikroregionu Slezská Harta

Dalším pokusem o lodní dopravu je od roku 2015 snaha Mikroregionu Slezská Harta zařídit velkokapacitní plavidlo pro 45 osob poháněné elektromotory. Na výrobu lodi Mikroregion dostal dotaci z Moravskoslezkého kraje ve výši 13 000 000 Kč. První pokus nevyšel, firma z Roudnice nad Labem nebyla schopna plavidlo dodat. Druhého pokusu se lépe zhostila polská loděnice a loď by snad měla být spuštěna na hladinu Slezské Harty letos v červnu.

Je ovšem otázkou, jak se Mikroregion Slezská Harta popasuje s nelehkým úkolem a tím bude provoz výletní lodi v podmínkách Slezské Harty, kde chybí infrastruktura i technické zázemí.

Halcyon 27

V listopadu v roce 2013 jsem objevil v Czaplinku u jezera Drawsko starou plachetnici. Stála na oploceném pozemku, který sloužil jako lodní bazar. Okamžitě jsem v ní poznal anglického Halcyona 27. Stejnou plachetnici jsem si párkrát zapůjčil od polského kolegy jachtaře ze Svinoústí. A protože jsem věděl, co ta plachetnice dokáže na otevřeném moři, tak jsem neváhal a zkontaktoval majitele bazaru - Martin van Dijk - Holanďan žijící napůl v Polsku a napůl v Holandsku. Po domluvě a prohlídce lodi jsme se dohodli, složil jsem zálohu a upaloval domů do Čech s tím, že se za pár týdnů vrátím doplatit zbytek peněz a vyřešit opravy lodi plus převoz do přístavu ve Štětíně. Za plachetnici jsem dal 11900 zlotých, něco vrazil do oprav a výroby stojanu pod loď. V červnu 2014 stála na vodě ve Štětíně připravena ke zkušební plavbě. Od té doby vyplouváme každoročně začátkem července na výpravnou a dobrodružnou plavbu dvou otců a dvou synů. 

Plachetnice Halcyon 27 se vyráběly v Anglii v letech 1968-1975

Zde je odkaz s informacemi:
http://www.yachtsnet.co.uk/archives/halcyon-27/halcyon-27.htm



Pár fotek z každoročních plaveb otců a synů po Baltickém moři: