Proti větru

Dnešní moderní jachty jsou schopné plavby v určitém úhlu proti větru. Je to díky moderní konstrukci trupů a střihu plachet, které připomínají křídla letadel. Také díky novým materiálům, které se používají při jejich stavbách.

Avšak i ta nejmodernější jachta z nejlepších materiálů nedokáže plout přímo proti větru. Musí se ke svému cíli dopracovat křižováním, což je vlastně plavba v úsecích „klikatou“ dráhou.  Při své plavbě a hledání ideálního úhlu plavby proti větru se může dostat do tzv. mrtvého úhlu, kdy z plachet vyvlaje vítr, plachty začnou fletrovat a plachetnice zastaví. Aby se opět rozjela, musí změnit směr (úhel k větru - odpadnout), plachty se opět naplní větrem a plachetnice pluje.

Plavba proti větru je vlastně snaha o co nejostřejší úhel, kdy plachetnice pluje s přitaženými plachtami blízko k ose trupu.

        Křižování proti větru – obraty

Jak už bylo řečeno, žádná plachetnice nedokáže plout přímo proti větru a ke svému cíli se musí dopracovat křižováním proti větru.

Plujete kurzem ostře proti větru v úzké zátoce. Dostáváte se do blízkosti břehu, provádíte obrat proti větru a plujete na druhém boku opět kurzem ostře proti větru, jste v blízkosti druhého břehu...opět obrat ....každým úsekem, který uplujete se postupně propracováváte k cíli vaší plavby. Cíl je vzdušnou čarou vzdálen např. 4 km ale vy naplujete křižováním vzdálenost 3 krát nebo 4 krát delší.

Nelze jinak. Nelze plout kurzem přímo na cíl, který je  proti větru. Začínající jachtaře to občas plete a mají snahu neustále vést příď lodi k místu, tam kam se rozhodli doplout. A pak stojí v mrtvém úhlu s fletrujícími plachtami. Musí odpadnout, nabrat znovu rychlost....

   Tři fáze a tři způsoby obratu proti větru

Obrat proti větru můžeme rozdělit na tři fáze

první fáze je vyostření až do linie větru ( přímo proti větru)

druhá fáze je překonání linie větru

třetí fáze je odpadnutí na nový kurz a plavba na druhém boku

Tři způsoby jak to vykonat

Prvním způsobem je obrat vykonaný pouze kormidlem, kdy jeho vychýlením změníme kurz. Plachetnice začne vyostřovat a dostává se do mrtvého úhlu. Jakmile se začne prolamovat přední lík kosatky, tak povolíme její otěže. Plachetnice překonává linii větru a začíná odpadat. V této fázi dotáhneme otěže kosatky. Hlavní plachty si nevšímáme, přejde sama na druhý bok.

Velkou nevýhodou tohoto obratu je  ztráta rychlosti díky vychýlení kormidelního listu a tím i přibrždění. Plachetnice se po obratu musí opět rozjíždět na původní rychlost.

Druhým způsobem je obrat vykonaný pouze za pomoci plachet.

Kormidelní páku máme v poloze neutrální – v ose lodi. Nikam ji nevychylujeme. Zvětšíme návětrnost lodi přitažením hlavní plachty. Plachetnice začne vyostřovat až se dostává do mrtvého úhlu, přední lík kosatky začíná fletrovat, v ten moment je potřeba uvolnit její otěže. Plachetnice dále vyostřuje až se dostává do linie větru. Začíná druhá fáze obratu, plachetnice překonává linii větru na druhou stranu, teď je potřeba povolit otěže hlavní plachty – pokud to neuděláte, tak příď lodi linii větru nepřekoná. V třetí fázi po překonání linie větru plachetnice začíná odpadat. V této fázi musíme pomoci a zvýšit závětrnost plachetnice dotažením otěží kosatky na druhém boku. Plachetnice je na novém kurzu, dotáhneme otěže hlavní plachty. Kormidlo  je stále v neutrální pozici. 

Výhodou tohoto obratu je minimální ztráta rychlosti, protože je obrat proveden obloukem o velkém poloměru s nulovým vychýlením kormidla.

Nevýhodou tohoto obratu je, že se  někdy nemusí podařit, díky podmínkám panujícím na vodě – vlny.

Třetím způsobem je obrat vykonaný za pomoci plachet i kormidla.

Provádí se stejně jako předchozí obrat na plachtách. Jen se ve všech fázích obratu  koriguje jemně kormidlem. Kormidlo  se nemá příliš vychylovat, neboť by mohlo docházet k přibrždění plachetnice.

Výhodou tohoto obratu je opět minimální ztráta rychlosti.

Shrnutí:

Před obratem proti větru musí mít plachetnice rychlost, protože část dráhy při obratu pluje pouze setrvačností (přechod přes linii větru).  Před obratem můžete mírně odpadnout a tím zvýšit rychlost.

Nevychylujte příliš kormidlo, brzdíte tím loď

Výhodnější je obrat vykonaný plynulým obloukem o velkém poloměru. Není zde taková ztráta rychlosti.

Proč spoléhat více na plachty než na motor

Pár příkladů z praxe, z jezerního i námořního jachtingu.

Příklad č. 1

Do polského přístavu Swinoujscie v Baltickém moři, vplouvá velká dvoustěžňová plachetnice. Její motor má co dělat aby udržel plachetnici v dobrém kurzu. Fouká silný severozápadní vítr a vlny, jejichž výška je ještě  umocněna proudem řeky, se tříští o ochranný vlnolam. Plachetnice je na úrovni prvního vlnolamu a její motor znenadání utichá. Plachty jsou dobře sbalené a uvázané k ráhnům. Posádka nemá čas postavit ani jednu ze tří plachet. Vlny a vítr ženou neovladatelný dvoustěžník na velké betonové bloky. Plachetnice přežívá jen díky jejímu pevnému trupu z poctivé oceli....

Příklad č. 2

Opět ve Swinoujscie – posádka malé jachty s přívěsným motorem otáčí loď před vjezdem do přístavu proti větru a stahuje hlavní plachtu. Startuje motor, roluje kosatku a pokračuje do přístavu. Západní vítr není silný, vlny nejsou příliš vysoké, ale přesto stačí  k tomu, aby se vrtule přívěsného motoru dostávala na okamžik z vody.  Motor se roztočí do vysokých otáček a vzápětí je utlumen při vpadnutí lodního šroubu zpět do vody. Ještě několikrát motor zasténá a stříhá se pojistný klínek. Kletby kapitána jsou slyšet na obou vlnolamech. Motor je rázem nefunkční a plachetnice splouvá na vlnolam.  Naštěstí má rolfok, stačí jedno zatáhnutí za otěž kosatky a loď pokračuje v plavbě do Severní mariny....

Příklad č. 3

Do třetice Swinoujscie – připlouvá opět dvoustěžník, vplouvá pod plnými plachtami mezi ochranné vlnolamy a v klidu pod plachtami překonává nepříjemné vlny na rozhraní moře a proudu řeky. Pluje pod plachtami dál až do závětří stromů. Pak startuje motor, balí plachty bez problémů dojíždí do mariny.

Příklad č. 4

Přehrada Slezská Harta. Na kotviště, mezi stojící lodě na bójkách, vplouvá plachetnice. Je nová, majitel s jachtingem začíná. Plachty uklizené a pluje pouze pod elektromotorem. Míjí stojící plachetnice, zajíždí k molu u břehu. Kapitán se loučí s posádkou a sám odplouvá na motor ke své bóji. Zvedá se vítr a plachetnice se slabým elektromotorem a téměř vybitým akumulátorem končí pár metrů proti větru od bóje. Silný větrný poryv otáčí příď po větru a plachetnice se rozjíždí. Všude okolo jsou zakotvené plachetnice. Plachty sbalené, motor nefunkční a vítr sílí. Kapitán se rozhoduje rychle, rozepíná perzenik hlavní plachty a bere za výtah plachty. Plachta šplhá na stěžeň, ale loď je po větru a první spíra se zasekává pod Lazy Jack a plachetnice se rozjíždí ještě rychleji mezi ostatní zakotvené plachetnice. Jachtař začátečník a velká kajutová plachetnice. Míjí těsně ostatní lodě a vítr ho žene na břeh plný velkých kamenů. Hlavní plachta jde dolů a na kosatku  nemá čas, háže špatně připravené lano šlapadlu plném turistů, které si všimlo problémů a přispěchalo na pomoc. Lano padá zamotané do vody, na druhý pokus už šlapadlo táhne plachetnici zádí proti větru na bóji. Nemá však moc šancí proti silnému větru, ale dává dostatek času ostatním jachtařům, aby skočili do člunku a pomohli začínajícímu kolegovi.

Vyrolovat kosatku, rozjet loď a vytočit ji proti větru. Hlavní plachta letí na stěžeň, odpadnout, nabrat rychlost a dokřižovat k bóji.....

Příklad č. 5

Přístav Sasnitz – Baltické moře, Německo

Blíží se bouře, vítr zesiluje a začíná svištět v lanoví vyvázaných plachetnic. Poryvy už dosahují pomalu k hodnotám okolo 40 uzlů. Na obzoru se objevuje spousta plachet...baltická regata lodí Hanse se přijíždí ukrýt před nastávající bouří. První plachetnice dojíždí na úroveň vjezdu do přístavu. Všichni mají poctivě zrefováno. Zkušené posádky vplouvají pod plachtami do přístavu. Je to výhodnější, než na vlnách otáčet loď před přístavem proti větru, startovat motor a sundavat plachty a nechat se zalévat vlnami. Je to nádherný pohled, jak zkušená posádka vletí z rozvlněného moře pod plachtami za ochranný vlnolam. Vyostří plachetnici proti větru, motor předem nastartovaný a klapající na volnoběh, jakmile je příď proti větru, posádka roluje kosatku a sundavá hlavní plachtu. Kapitán drží loď na místě mírným přidáním otáček na motoru...vše nachystáno, plachetnice vplouvá na místo a posádka vyvazuje plachetnici k nábřeží. Všech 40 plachetnic regaty vplouvá takto do přístavu...v jejich podání je vše rychlé, efektivní, bezpečné a velmi elegantní.

"Co tím chtěl básník říci?"

To, že je velmi důležitá znalost a umění manévrů pouze pod plachtami. A samozřejmě jejich cvičení, neustálé opakování a sbírání nových zkušeností. Překonat lenost a tam kde je to možné používat pouze plachty i když je k dispozici motor. Nebo ještě lépe, plout tam, kde je plavba s motory zakázána. Např. přehrada Slezská Harta

Jsem typický "hadrář" a plachtám dávám přednost, ale motory nezatracuji.

Mít spolehlivý motor je v dnešní době na plachetnicích téměř nutností. Při manévrování v přeplněných přístavech, při plavbách v kanálech a zdymadlech. Je dobrý v úzkých plavebních drahách. Umožňuje plachetnici plout tam, kde by si to druhá plachetnice bez motoru nemohla dovolit. Při naplánované dovolené a plavbě pomůže včas doplout do maríny, dobíjí akumulátory... Dobré motory mají spoustu výhod ale i ten nejlepší motor může selhat a zrovna v ten moment, kdy je ho nejvíce potřeba. Pak nastává problém. 

  

Jachtařská etika a etiketa

Píše se rok 1992, kotvíme v přístavu kdesi na pobřeží Turecka. Přídí k molu a ze zádi kotva, žádné muringy nebo bóje. Je nás tu více, je skoro plno, jen pár míst je volných. Připlouvá motorová jachta pod německou vlajkou. Hledá volné místo k zakotvení. Pluje rychle a blízko kotevních lan stojících plachetnic. Pár lan zachytí šroubem, nenamotává - seká. Projede přístavem, otočí se a odplouvá. Bez povšimnutí míjí plachetnici, na které stojí její kapitán a mlčky, ve zdvižené ruce drží useknutý konec kotevního lana....

Co je etika a etiketa?
Etika - je teorie morálky, nauka o správném jednání.
Etiketa - jsou to vlastně pravidla chování a soubor společenských zvyklostí ve skupině lidí ( v práci, v rodině, ve státě, mezi lidmi v nějaké zájmové skupině...atd.) Je pravdou, že v dnešní uspěchané době, dochází k určité proměně etikety a pravidel společenského chování. I v jachtingu k tomu dochází a myslím si, že je to důsledek dnešního shonu a „rychlého života".
Zde je stručné připomenutí některých základních pravidel a zvyklostí:
NA LODI ZA PLAVBY
1. Za plavby posádka zbytečně nestojí, buď sedí, nebo pracuje a pohybuje se po palubě nebo odpočívá v kajutě nebo na palubě.
Důvod - tento zvyk se vzal z dřívějších zákazů - nepřekážet kormidelníkovi ve výhledu na kurs a loď. Dalším důvodem byla a je bezpečnost ( je zde možnost ztráty rovnováhy a pádu přes palubu).

2. Za plavby posádka nemáčí nohy a ruce ve vodě.
Důvod - tento zvyk pochází z dalekých plaveb. Byl to strach ze žraloků nebo také proto, že nikdy nevíte co je pod vodou např. měchýřovka (portugalská galéra), jejíž žahavá vlákna jsou až 15m dlouhá.

3. Za plavby posádka nevláčí ve vodě fendry a konce lan (otěže plachet)
Důvod - estetický i praktický ( na závětrném boku fendry brzdí loď )
Prostě a jednoduše, takto se to nedělá, je to ostuda pro posádku.

4. Za plavby se nehvízdá.
Důvod - na velkých plachetnicích se dávaly povely hvizdem na píštalky a každý hvizd navíc mohl splést posádku. Říká se také, že hvízdání na lodi ruší mrtvé námořníky a přináší to nepříznivý vítr.

5. Velmi dobrá a praktická tradice - kapitán lodi má vždy nejvyšší postavení i u stolu a je to on, kdo začíná první jíst.
Důvod - kapitán má zodpovědnost, on rozhoduje a velí na lodi. Není, dobré , pokud jsou na lodi „dva kapitáni". Důvod je i psychologický - plavba na palubě plachetnice je společné žití skupiny lidí na relativně malém prostoru. Stačí málo a mohou vypuknout neshody.... Kapitán je ten, kdo to „hasí".




PŘÍJEZD PLACHETNICE DO PŘÍSTAVU
V každém přístavu, čekají, na loď i posádku kritické oči lidí, kteří velmi dobře rozumí svému řemeslu (námořníci, rybáři, jachtaři). Sledují každý manévr připlouvající lodi a vyhodnocují kousek po kousku všechny detaily lodi i Vás. Někdy jim stačí krátký pohled a hned vědí, co tam připlulo za loď a posádku.
Co v nich vyvolává sympatie:
Posádka, která rozumí svému řemeslu. Dobře udržovaná loď a všechny detaily ( jak je co uspořádané, smotaná lana, záplety, sbalené plachty a tisíc jiných, dalších věcí...)

A znalost přístavní etikety:

1. Pokud jsou lodě vyvázané na sebe bokem ( někdy i v několika řadách) k nábřeží - nikdo nesmí zabraňovat sousedovi přejít přes palubu na nábřeží. Pokud jste ti, co chtějí přejít, tak je slušností požádat o dovolení.

2. Pomoc připlouvající jachtě - chytit lano, podržet loď....atd.

3. Vyvazujte svou loď k druhé pokud možno tak, aby byla vaše příď u jejího kokpitu.
Můžete pak v pohodě přecházet na nábřeží přes přední část její paluby a nebudete rušit soukromí sousedů.

4. Pokud máte v úmyslu odplout z přístavu brzy ráno a nestojíte na kraji řady. Domluvte se a loď převažte ať ráno nebudíte sousedy.

5. Při vyvazování na vazák na nábřeží, dávejte své lano pod lana už vyvázaných lodí.

6. Posádka v přístavu - respektujte předpisy a nařízení přístavní autority a co nejlépe se přizpůsobte místním zvyklostem



SHRNUTÍ - nepřekážej druhým. Nedělej druhým to, co by ani tobě nebylo milé.





Jaderské moře 2006. V chorvatských teritoriálních vodách pluje chorvatská plachetnice s českou posádkou na palubě. Marně by jste ale hledali pod levým sálingem naší státní vlajku. Kde tedy je?
Vlaje na zadním stěhu vedle chorvatské státní vlajky. Je obrovská a svou velikostí i místem umístění zajišťuje „věhlas" kapitánovi, nejen v chorvatských přístavech, ale i mezi jachtaři v Česku......
"Kapitáne, proč máš naši vlajku vedle chorvatské?"  "Protože se mi tam líbí a co se staráš do toho ti nic není", odpovídá kapitán.

KAM PATŘÍ VLAJKY?
Státní vlajka:
Na vlajkovou žerď na záď
Na vrchol zadního stěžně u dvoustěžníku
Na vrchol gáfle u gáflového dvoustěžníku ( za plavby pod plachtami)
Pod levý sáling v případě charterované lodi

Zdvořilostní vlajka:
Pod pravý sáling
Na pravý vant u lodí bez sálingů ( nízký stěžeň s gáflí)

Klubová vlajka:
Na vrchol hlavního stěžně
Pod levý sáling
Na levý vant ( nízký stěžeň s gáflí)



Slezská Harta 2004. Dojíždíme plachetnici, kterou jsme tu ještě neviděli. Na relativně mladé přehradě není ještě moc lodí a tak každá nová loď budí zájem. Pomalu tu plachetku předjíždíme, náš kormidelník se dostává na úroveň kormidelníka předjížděné lodi. Náš kormidelník zvedá ruku k pozdravu. Na druhé straně nic, žádná reakce, jen na nás „civí"
Připomnělo mě to zážitek z horního toku Vltavy - předjíždíme kanoi někde mezi Soumarským mostem a Novou Pecí. Kormidelníci jsou na stejné úrovni: „Ahój", zdraví předjíždějící loď. Kormidelník na druhé kanoi zarytě mlčí, jen háček ( madam v nejlepších letech) nás spraží: „ Snad dobrý den, né!"

POZDRAVY:
Zdraví loď: vplouvající - lodě v přístavu
Zdraví loď: předjíždějící - předjížděnou
Jak?
Vždy zdraví pouze kormidelník, posádka nezdraví.
Kormidelníci se zdraví , když se míjí, zdvižením ruky

Jachtařská etiketa zahrnuje daleko více nepsaných pravidel a zvyků. Uvedl jsem zde jen to nejzákladnější s čím se dá vystačit. Každá část zde uvedená by se dala rozepsat do samostatných článků, např. vlajky - tvary, rozměry, vlajkosláva, způsoby zdravení, kdy se vztyčuje, co znamená modrá stuha na vrcholu hlavního stěžně...atd.

Balt zima 2010

Fotky zimního Baltu v roce 2010.

Jacht klub Cztery wiatry ve Svinoústí

má bývalá loď Seagull

zamrzlá hladina Baltu

zazimovaný Halcyon 27 S/Y Easy

tady asi neprojdeme

městský přístav Svinoústí

kousek volné vody a spousty ptáků

do Švédska nedojdeme

na hladině cca 400 m od pláže

plavební kanál do Svinoústí

ledoborec?

vojenská loď v ledovém sevření

Pavlova Bagatela

Severní marina Svinoústí

hladina Baltu v Miedzyzdrojích

zamrzlé vyhlídkové molo

zmrzlá vlna?

ledové sevření povoluje

Plachetnice z druhé ruky

Jste rozhodnuti do toho jít? Tak opatrně. Každý, kdo prodává loď má nějaký důvod – chce větší loď ( současná je už příliš malá), nebo už ji má dlouho a chce změnu (novou hračku), z finančních důvodů ( něco se stalo a majitel nezvládá náklady na provoz lodi), z jachtingem končí (zdravotní stav, nebo stáří), nemá s kým plout ( manželka neprojevila pochopení), nebo charterovka mění lodní park.  Pak jsou i jiné důvody – technické závady, které nejsou na první pohled vidět nebo jsou zamaskované.  Popřípadě lodě vyrobené amatérsky doma – stavitel něco zanedbal, špatně svařil, zalaminoval, posunul těžiště, nebo provedl nějakou úpravu a ovlivnil plavební vlastnosti lodi. Takové plachetnice jsou pak na prodej a majitelé se jich rádi zbaví a přenechají starosti novému majiteli. Samozřejmě, že ne všechny lodě postavené doma jsou špatné. Některé z nich pluly oceány nebo vyhrávají regaty. Jsou stavitelé, kteří do svých plachetnic dali veškerý um a srdce, takovým lodím se žádná loď vyrobená ve fabrice nevyrovná.  Dnešní doba je taková, že i fabriky, firmy, které staví lodě většinou z laminátu nedodrží někdy technologické postupy a lamináty nejsou to, co mají být.  Stačí nedostatečně vyhřívaná hala v zimním období.

Jaké zvolit plachetnice?

Dřevěná plachetnice – nádherná klasika s dubovým kýlem, žebry a mahagonovým nebo modřínovým obšitím. Nebo lepená z tenkých mahagonových dýh, popřípadě šarpie z vodovzdorné překližky olaminovaná epoxy pryskyřicí.  Plachetnice postavené ze dřeva mají duši a úplně jinou atmosféru než lodě z laminátu. Jeden z našich známých mořeplavců říkal o lodích z lamina, že jsou to kelímky od jogurtu J Dřevěné klasické lodě jsou téměř věčné, ale znamená to neustálou starost a údržbu. Broušení, lakování, dotěsňování, výměnu planěk obšívky. Pokud loď vytáhnete z vody, tak obšívka vysychá, dřevo pracuje a opětovné spuštění do vody po delší době vám bude prosakovat voda do trupu, několik dní, než se loď zase zatáhne. Budete čerpat vodu a čekat až průsak skončí. V horkém počasí rozesychá i paluba a pak při vydatném dešti vám do lodi poteče vrchem. Budete proto vlhčit palubu a běhat s kýblem a hadrem. Máte na to čas? Další co budete možná řešit je možnost napadení dřeva dřevokaznými houbami nebo dřevokazným hmyzem. Taková dřevomorka v podpalubí znamená prakticky konec lodi nebo velmi drahou asanaci a výměnu napadených částí trupu.  A co hmyz? Larvám tesaříka budou určitě chutnat dřevěné stěžně. A že jsou natřené lakem nebo něčím napuštěné?  Stačí puklina, která odhalí běl dřeva a hmyz může naklást vajíčka a dílo zkázy začíná. Viděl jsem v jednom polském přístavu krásnou dřevěnou plachetnici s napadeným hlavním stěžněm. Dá se to řešit, tak ,že přijede firma a „usmaží“ larvy mikrovlnama nebo navrtá do stežně dirky a vloží tam speciální hmoždinky a pak pod tlakem tam nastřílí dávky chemie. Něco to ovšem stojí. A nebo stěžeň vyměnit. Už jsem vás dostatečně odradil? Sám osobně bych si přál vlastnit klasickou dřevěnou plachetnici s dlouhým kýlem ale bohužel na to nemám čas ani prostředky.  Jednodušší a méně pracné by byl nákup lodi z vodovzdorné překližky a olaminované epoxy laminátem. Pokud je plachetnice poctivě postavená a dobře olaminovaná, tak je šance, že to bude dobrý kup. Tyto plachetnice byly u nás hodně stavěné před rokem 1989. V dnešní době se už téměř tímto systémem nestaví a rovněž i v inzercích je jich minimum.  Závady, které jsou na těchto lodích nejčastější – přechod laminát překližka, tam kde laminát dobře nesedl na překližku nebo se odlepil a vznikla vzduchová kapsa. Sráží se tam vlhkost vlivem rozdílu teplot a zub času působí – hniloba. Dalším problémem bývají nedobře větrané vzduchové komory a podpalubí, zatékající voda přes kajutu a kokpit. Ta se drží pod podlážkami okolo kýlu a může způsobit problém – hniloba a dřevokazná houba.  A znovu varování před dřevokaznou houbou, jakmile je z vnitřních prostor a komor cítit vlhko a typická vůně podhoubí, tak utíkejte od takové lodi až se za vámi bude prášit.  Možná koupíte dřevěnou loď, zdravou a v pohodě, suchou, se zdravou barvou vnitřních překližek a budete spokojení. Ale vězte, že nesmíte udělat chybu při zimování lodi.  Nedávejte ji na zimu do starých dřevěných stodol nebo chlévů či jiných starých kůlen – vlhko, houby, plísně a hmyz. Nejlépe suchá hala a větrat, větrat a větrat….. Má osobní zkušenost – dřevomorkou sežraná kormidelní kniha. První se ukáže chuchvalec bíložluté vatičky a vlákny rozbíhající se do stran. Setřel jsem to a nevěnoval tomu pozornost, koncem sezóny se pod kormidelní pákou vytvořila plodnice houby, malá bílo hnědá a to byl konec kormidelní knihy. Destrukce vodovzdorné překližky.  Další věc, na kterou jsem zapomněl, dřevěná klasická loď s plaňkovou obšívkou, kterou „zachránili“ olaminováním. I s takovou se můžete setkat. Bude levná, ale další náklady a problémy za to nestojí aby jste ji koupili. Dřevo pracuje více než překližka a budete řešit neustále praskliny, průsaky vody, budete tmelit a natírat. A shnilá plaňka obšívky se nedá vyměnit tak jak u lodě neolaminované.

Loď z oceli -  pevná, spolehlivá s možností jednodušších oprav – obrousíte, vyřežete, přivaříte. Rychlé a vcelku jednoduché. Ideální plachetnice pro mořské plavby v horších podmínkách – Balt, Severní moře, Severní Atlantik. Chcete-li plout v těchto vodách, hledejte ocelovou plachetnici. Tyto lodě mají jen jednu nevýhodu a tou je boj s korozí. Na palubě a vnější straně trupu je to vcelku v pohodě. Horší je to v podpalubí a komorách pokud je loď má.  Starší plachetnice může mít natolik korozí zeslabenou konstrukci, že se stává nebezpečnou. Stačí, že někde je špatně přístupné a vhké místo – za policemi, pod překližkami kam není vidět. Vlhko a zateklá slaná voda v trupu vykoná své. Pro jezerní jachting v našich podmínkách bych ocelovou plachetnici nedoporučoval, je příliš těžká na manipulaci a převozy.  Při výběru ocelové starší lodi na mořskou plavbu nebuďte u toho sami. Sežeňte si někoho, kdo se stavbou ocelových lodí živí, nebo někoho, kdo je schopen posoudit stav trupu a koroze.

Loď z laminátu – v současné době je laminátových lodí v nabídkách nejvíce. Desítky a ž stovky nejrůznějších typů, velikostí a tvarů. Jezerní, námořní, regatové. Ceny v rozmezí od 30 000 do několika milionů kč. Budete si myslet, že je laminát plast o který se nebudete muset starat. Není tomu až tak. V 60 – 70 letech začaly první stavby lodí z laminátu. Původní tvary dřevěných lodí byly promítnuté do laminátu. Laminát byl lehčí, pružný a lodě starých tvarů získaly zajímavé plavební vlastnosti. Nebyl to vyzkoušený materiál, tak loděnice vyráběli poctivě a laminát byl tvořen epoxy pryskyřicemi. Epoxydový laminát déle zraje, potřebuje vyšší teploty a je s ním víc práce. Vytvrzený epoxy laminát je  více odolný vlhkosti, je nepropustný. Jsou epoxydové plachetnice, které plují 40 let a jsou vcelku v dobré kondici ve srovnání s moderními plachetnicemi z polyesterového laminátu.  V dnešní době se epoxy laminát při „masové“ výrobě lodí nepoužívá. Polyester je levnější, rychleji zraje ale má proti epoxydu jednu nevýhodu. Natahuje do sebe vlhkost  i když se vám může hladké dno lodi  jevit, jako  lesklé, tvrdé a nepropustné. Jsou tam mikroskopické póry, kterými vnikají do laminátu molekuly vody. Polyesterový laminát proto není tak trvanlivý jako epoxy. Každé dno polyesterové lodi by mělo být dobře ošetřené epoxydovými nátěry (nebál bych se 6 vrstev barvy).  Epoxy barva „ucpe“ póry v laminátu a zamezí průniku vody.  Voda v laminátu je problém, vniká mezi vlákna a odděluje je od sebe. Voda v laminátu může v zimě zmrznout a dále potrhat jeho strukturu. Největší problém je osmóza laminátu, díky působení vody a styrenů v laminátu vznikají puchýře plné nakyslé a po octu páchnoucí tekutině.  Puchýře mohou být velikosti hrášku nebo ploché placky o průměru do 10 cm. Když takový puchýř propíchnete, tak z něj vytéká dohněda zbarvená páchnoucí tekutina. Oprava lodi s osmózou není levná záležitost.

Na co se zaměřit při prohlídce lodi z druhé ruky:

1.Na prohlídku lodi si pozvěte kamaráda nebo ještě lépe – člověka, který se zabývá stavbou lodí. Tito lidé s chladnou hlavou zhodnotí stav lodi a popřípadě trochu zmrazí vaše nadšení z prvního dojmu.

2.Prozkoumejte dno lodi, pečlivě hledejte puchýřky a místa po opravách. Pokud najdete puchýřek, tak ho propíchněte a přivoňte(pozor na osmózu). Zkontrolujte kýl nebo ploutev. Všímejte si deformací, odřenin a připevnění k trupu. Kýl bývá přilaminován nebo je uchycen nerez šrouby do trupu lodi, hledejte pukliny a místa po tmelení na spojení trup kýl. U ploutvové lodi zkontrolujte otvor do ploutvové skříně, hledejte otřepy, deformace laminátu, pokud je to možné a uvidíte na čep ploutve tak i ten podrobte kontrole (ohnutí, zeslabení). V jakém stavu je ploutev – koroze, deformace, ohnutí.  Může se stát, že dno lodi je čerstvě natřené a ošetřené, pak se ptejte prodávajícího, co je to za barvy nebo, která firma dno lodi ošetřila.

3.Prohlídka kormidla. Podívejte se v jakém stavu je kormidelní list. Může být z různých materiálů – ocelový výpalek, hliník, překližkový plát nebo laminát. Hledejte opět stopy po opravách, úderech, deformace, ohnutí, praskliny. Na laminátovém listu osmotické puchýřky a zkontrolujte jestli v listu z laminátu není voda (stačí pohyb sem a tam a bude to slyšet). Uchycení kormidla k trupu a funkčnost (rozsah pohybu a vůle).

4.Zkontrolujte stav gelcoatu na bocích lodi a na palubě, hledejte praskliny, místa po tmelení. Pokud loď je natřená, přestříkaná, tak se ptejte kdy byl nátěr proveden a jakou barvou. Hledejte místa, kde barva odpadá, okolo okének a okolo kování na palubě. Projděte se po palubě a dívejte se jestli není měkká, prošlapaná, zkuste jestli jsou kování na palubě pevná a dobře podtmelená.

5.Zkuste vytáhnout a spustit ploutev, pokud je to možné ( jestli je loď na vozíku, tak to nepůjde). Musí jít nahoru i dolu volně bez problémů.

6.Přejít na prohlídku vnitřních prostor lodi. První dojem, vůně, zápach, zatuchlina, stav matrací i na obrácené straně, hledejte stopy vlhkosti pod podlážkami pod matracemi, v úložných prostorách a vzduchových komorách. Stopy po vnikání vody přes okénka a kování na palubě – nejlépe jít na prohlídku po děšti nebo během deště. A nebo loď pokropit hadicí. Zkontrolovat stav akumulátorů a osvětlení kajuty, podívat se jak je proveden rozvod el kabelů. Stav vařiče a kuchyně.

7.Takeláž lodi – stav stěžně a ráhna, drážky, hledejte deformace, prohnutí, zkontrolujte stav kování na stěžni, pozor na práškovou hliníkovou korozi pod nerez kováním ( hliník a nerez, dva kovy ve vlhku a mokru se nemají rádi). Stav vantů a stěhů, napínáků. Prověřte funkci kladek a výtahů. Nechte si ukázat, jak se staví stěžeň a pokládá. Nastrojte si loď a zkuste vytáhnout plachty, tím si je i zároveň zkontrolujete.

8.Sepište si soupis výbavy k lodi pokud pro ni pojedete později ( kotvy, vesty, náhradní plachty….atd.)

Nejlépe je, když plachetnici koncem sezóny vyzkoušíte na vodě a pak počkáte na konec sezóny a vytažení lodi z vody aby bylo možné zkontrolovat dno lodi.

VLASTNICTVÍ LODĚ JE SPOUSTA STAROSTÍ, PRÁCE A VYDANÝCH FINANCÍ. MUSÍTE MÍT NADŠENÍ A MOTIVACI, JINAK SE VÁM PLACHETNICE STANE PŘÍTĚŽÍ.  A JE DOBRÉ VĚDĚT, ŽE SE PLACHETNICE V DNEŠNÍ DOBĚ  DOBŘE KOUPÍ ALE ŠPATNĚ PRODÁVÁ.

Zkušební plavba - Balt 08

 Stál jsem se svou  Dezetou  Zefýrem vyvázaný na kůlech  v  malém jachtařském klubu na ostrůvku Danholm mezi Stralsundem a Rujánou. Měl jsem v plánu vyzkoušet svou loď při plavbě do Dánska. Nebo jinam, to je jedno..neměl jsem pevný plán.  Byl jsem sám, bez posádky a přede mnou ještě dva a půl týdne času. Uvazoval jsem plachtu a díval se okolo sebe, zahlédl jsem dvoustěžník. Objevil se z pravé strany ostrova. Zdál se mi povědomý, gáflové plachty, typický plechový radarový odražeč...sáhl jsem pro dalekohled, mezitím se objevila další podobná plachetnice. Ha! Otevřené dvoustěžníky pod polskou vlajkou. Dezety, jak ta má. Sledoval jsem je kam plují a kde zapadnou. Pluli do městského přístavu ve Stralsundu. Nečekal jsem a hned se vydal do města. Byl to kus cesty  než jsem tam došel, z ostrova přes most a propletl se městem k muzeu a do maríny.  Posádky lodí mezitím odešly někde do ulic. Nikdo u lodí nebyl. Sedl jsem si na úvazné pachole na břehu a čekal, pozorujíc přístavní ruch a tlupy turistů. Asi po hodině se trousily posádky zpět. Mládež, tak ve věku 14-17let. Poslední šel statný chlapík s holou hlavou.  Zdál se mi povědomý.

„Jerry?“, houkl jsem na něj. Koukl na mě, zkoumavě a pak se začal chechtat. Milé setkání po deseti  letech, vzpomínky a vzpomínky...Kolobrzeg, hangár, Viktorka, společné zážitky...bylo to super. Jerry – Jarek Boguslawski, jeden z prvních stavitelů nedokončené plachetnice z které pak vznikla slavná česká Viktoria.  Seděli jsme u lodí a rozebírali minulost i současnost.

Zjistil jsem, že Poláci plují každoročně z Kolobrzegu s mládeží do Německa. Během plavby se mladí učí námořnickému řemeslu. Jerry a ostatní instruktoři jim předávají své zkušenosti. Během doby co jsme se neviděli se stal Jerry kapitánem repliky vikingského Drakkaru a členem vikingské skupiny Jombsborg. Jezdí a plují na festivaly. Jeden z nich se každoročně koná v polském Wolinu a účastní se ho čím dál více historických skupin a návštěvníků.

Ukecali mě, změnil jsem plán a plul s nimi. Do Dánska popluji příště.

Pluli jsme tedy společně do přístavu Barth, kde jsme strávili velmi příjemný týden.  V Barthu se každoročně konají oslavy, sjíždějí se historické plachetnice, závodí se na dračích lodích. Byl jsem tady poprvé a Jerry mi dělal průvodce, měl tady spoustu zajímavých kamarádů.  Jachtařů, veslařů, kanoistů. Barth je město s vynikajícími podmínkami a zázemím pro vodní sporty. Vše je nově vybudované z dotací EU díky projektu založeném na spolupráci tří států – Německa, Polska a k mému údivu i ČR.  Nová přístaviště, kluby, opravené nábřeží. Jerry říkal, že to byla před pár lety „pustina“, nikde nic, když zde poprvé přistál. Dnes je to kvetoucí město, plné lidí, lodí a atrakcí. Jednou z nich jsou každoroční oslavy, kde probíhají soutěže dračích lodí, jachtařské závody a sraz historických lodí - Pomeranek. Tyto sloužily jako rybářské lodi v mělkých vodách Rujány, gáflové plachty, ploutev, mahagonová obšívka a uvnitř lodi vodotěsný úložný prostor plný vody, kam rybáři dávali své úlovky a živé ryby pak vozili na trh – živé, čerstvé. Dnes Pomeranky slouží jako radost a hobby svým majitelům. Vlastnictví lodi se dědí z otce na syna a ty nejstarší plachetnice mají přes sto let. Jsou nádherně zachovalé a udržované.  Viděl jsem zde i zachovalé původní Marinekuttery, předchůdce mé laminátové Dezety. Byla to pěkná podívaná a na jedné z těchto historických plachetnic jsem měl možnost  plout.

Němečtí kolegové požádali Jerryho aby jim pomohl s přeplavbou staré dřevěné minolovky z 2. světové války přestavěné na gáflový keč.  Majitelem byl bývalý ředitel muzea v Greifswalderu, starý pán, který už neměl na svou plachetnici sil. Jerry mě vzal s sebou jako posádku. Dovezli nás autem do přístavu, kde čekala loď se starým pánem. Jak jsem ho uviděl, tak mě hned prolétlo hlavou – stařec a moře, bílé dlouhé vlasy a bílý plnovous v kontrastu s jeho opáleným obličejem plným vrásek. Na jeho lodi  bylo vidět, že už dlouho neplula, jen stála v přístavu se sbalenými plachtami. 

 Vytáhli jsme všechny plachty co loď měla, dvě kosatky, hlavní plachtu i bezan. Do plachet se opřel vítr a ta stařenka se naklonila a začala přídí s hlasitým šuměním řezat vodu. Starý pán ožil, jakoby mu někdo vlil novou krev do žil. Oči mu omládly a přeskakovaly mu v nich šibalské jiskřičky.  Ždímali jsme z lodi její maximum a pluli pod plnýma na max mělčinami okolo Rujány a pak úzkými plavebními drahami k Barthu. Jerry držel kormidelní kolo a bylo vidět, že do toho dává veškerý svůj um a zkušenosti. Stačila by jediná chyba a plachetnice by v plné rychlosti vlétla na písčité mělčiny. Číst vodu a rychle se orientovat v drahách a bójích.  Plavba na ostří nože, tak by se to dalo nazvat, starý pán byl na vrcholu blaha. Po přistání v Barthu nám dlouze děkoval. Sotva jsme vystoupili na nábřeží, tak tam přiběhla horda novinářů a vrhli se na majitele lodi a probíhaly nějaké rozhovory.  Stáli jsme na břehu a oba  jsme cítili, jak nám v krvi klokotají endorfíny a adrenalin. Bylo to super.

A druhý den opět pěkné rozptýlení. Jerry na mě dopoledne houkl: „Pojď se mnou, rychle, mimo dráhy uvízla velká plachetnice!“ Běželi jsme do přístavu, tam byl připravený remorkér,(majitel – jak jinak Jerryho kámoš) z komínů se mu valil kouř, skočili jsme k němu na palubu a  jako posádka  pluli zachránit tu loď.

Veliký trojstěžník se vydal do Barthu s „nákladem“ turistů a po chybě kapitána uvízl na mělčině. Seděl pevně a nepomáhalo nic, motorem se nevyviklal ani vyvezení kotvy nepomohlo. Turisti byli nervózní a kapitán s rozpačitým pohledem řídil nakládku turistů do lodí co připluli na pomoc. Hodili jsme mu lano, silný remorkér zabral, loď se otřásala pod náporem silného motoru a šroubu. Trojstěžník potrápil svůj motor také, ale ani o centimetr se nehnul. Nešlo to a kapitán remorkéru zvolil jinou taktiku, plachetnici zkusil otočit, posunout aby se uvolnil kýl. Opět bez úspěchu. Zapřáhl tedy velkou plachetnici na krátké lano aby jí byl co nejblíž a naplno osolil motor. Trvalo to dlouho, silný proud vody od šroubu remorkéru začal postupně odplavovat písek od kýlu velké plachetnice. Kapitán remorkéru vlastně vykopal pod uvízlou lodí plavební dráhu. Fungovalo to a loď se pohnula. Bylo vyhráno. Zajímavá a pěkná zkušenost.

Byl to velmi příjemný týden plný zážitků, atrakcí i účasti na závodech dračích lodí. Ale vše má svou dobu trvání..

Oslavy skončily, město se probouzelo do ospalého pošmourného rána, plného odpadků po akcích a veselých oslavách.  Začalo poprchávat a město působilo dojmem pijana co se pomalu budí s bolením hlavy a kocovinou. Prázdné ulice, poletující papíry a plastové kelímky od piva.

Museli jsme vyplout, tlaková výše ustoupila, východní vítr se otočil na západní, bylo chladno a pod mrakem. Blížila se tlaková níže, ale západní vítr nám vyhovoval na zpáteční cestu.  Vyplul jsem z přístavu první, asi po 15 minutách za mnou Jerry a i druhá polská Dezeta. Zhruba po půlhodině plavby jsem si všiml modrofialově zbarvené oblohy za zádí.  Sundal jsem hlavní plachtu, oblékl se do nepromokavého a plul jen s maximálně refovaným bezanem a kosatkou. Byl jsem připravený. Obloha na západě zhoustla. Poláci tomu říkají Szkwal. Přišel rychle, Dezety za mnou zmizely v přívalu deště a mlhy ze zpěněné vody.  Silný vítr a bílá stěna vytvořená kapkami vody z hladiny zasáhla loď, plachetnice nekontrolovaně vyostřila. Bezan mě přetočil a to byl maximálně zrefovaný! Kormidlo nezvládalo. Okamžitě jsem vysekl otěže bezanu a dotáhl otěže kosatky, tlak na kormidlo se snížil a loď se dostala zpět na kurz. Pořád to ale bylo málo, loď měla neustále tendenci vyostřovat a stáčet se bokem k vlnám,  musel jsem dost kontrovat kormidlem a to nebylo dobře. Bezan musel dolů, byl jsem v úzkých plavebních drahách. Byl to adrenalín, který jsem snad ještě nezažil...bezan byl dole, tlak na kormidle v normě, loď držela kurz. Jen s kosatkou letěla po hladině, jako by jí někdo „podtrhl“. Zvedly se krátké strmé vlny a já jsem v tu chvíli ocenil starý tvar trupu Dezety. Každá vlna zašuměla a zmizela bezpečně pod lodí. Byl to fofr, jen jsem stíhal starat se o kormidlo a  občas juknout na mapu, kterou jsem měl v nepromokavém obalu pod nohama.  Chyba v navigaci by měla za následek, uvíznutí na mělčinách.  Blížil jsem se k spodnímu okraji ostrova Hiddensee, dráha se začala stáčet, musel jsem měnit kurz a dostával se na boční vítr. Měl jsem obavu abych dokázal jen na kosatku projet drahami na Stralsund. Nemohl jsem postavit bezan, nebylo možné odejít od kormidla a posádku jsem neměl. Tak jsem jen stačil nastartovat motor a dál pokračoval úzkou plavební drahou. Motor vykompenzoval boční splouvání a dalo se bezpečně pokračovat. Míjel jsem přístav Barhoft a dál mezi bójemi jsem uviděl pracovní loď co prohlubuje dráhy, nechtěl jsem se s ní v tom větru míjet.  Rozhodl jsem se rychle a změnil kurz do přístavu. Na spuštění kosatky, chystání vyvazovacích lan a fendrů nebyl čas. Přidal jsem na motoru, povolil otěže kosatky a otočil proti větru do dráhy vjezdu přístavu. Kosatka rachotila ve větru jako pominutá, motor plný plyn a takto jsem nepřipravený vpadl do přístavu. Vpravo mezi kůly bylo ještě místo, otočil jsem tam příď a v bočním větru vplul mezi kůly a vyvázané  plachetnice. Přilepil jsem se na fendry jedné z nich, boční vítr mě u ní přidržel a já si už v pohodě nachystal vše co bylo potřeba a bezbečně vyvázal loď. Vítr skučel v lanoví zakotvených plachetnic a stromy se ohýbaly jako proutky. Vyskočil jsem na molo s pocitem dobře odvedené práce :-)  a běžel po molech ke vjezdu do přístavu odkud bylo vidět na plavební dráhy.  Zajímalo mě jak jsou na tom ostatní Dezety. Neměly šanci dostat se do tohoto přístavu, já měl motor ony ne. Jerry v pohodě proplul i bezpečně obeplul pracovní loď v drahách. Posádka postavila bezan a letěli dál do Stralsundu. Druhá Dezeta neměla to štěstí a pouze pod kosatkou díky splouvání uvízla na mělčině nedaleko přístavu. Vlastní pomocí se jim nedařilo těžkou Dezetu uvolnit. Běžel jsem za Hafenmaistrem s tím, že mí kolegové mají problémy. Poslal tam motorovou loď, ta je uvolnila a oni pokračovali dál. V přístavu jsem čekal dva dny než to povolilo a já se odvážil dál za kolegy z Polska. Čekali na mě, Jerry pochopil, kde jsem se schoval, když mě nenašel ve Stralsundu.

Když jsem připlouval k molu za nimi, tak stáli všichni na břehu a cítil jsem, jak jsou rádi, že jsme všichni spolu. Pocit sounáležitosti, kamarádství a radosti ze setkání. Jerry se chechtal, plácal mě po rameni  a pak okomentoval to dobrodružství slovy: „ 8 v porywach  9  beafourta s prstem v dupe!“

Pluli jsme domů, oni do Kolobrzegu a já do Štětína. Nedaleko Svinoústí se naše dráhy oddělily. Najednou jsem osiřel a uvědomil si, jak je člověk společenský tvor. Polské plachetnice mizely v dáli a ti milí kolegové na nich mi hrozně chyběli.

Dezeta je gáflový keč

S otevřeným gáflovým dvoustěžníkem jsem se poprvé setkal v Kolobrzegu v roce 1995, kdy jsem se účastnil projektu - Viktoria.
Bydleli jsme v hangáru nedaleko rybářského přístavu společně s Ivanem Orlem a Jarkem Boguslawskim. Přes den jsme pracovali na trupu budoucí Viktorky a odpoledne jsme chodili do přístavu okukovat lodě. Jarek - Jerry, jak mu tady všichni říkají nás brával na krátké plavby na DZ. Ta plachetnice mě zaujala svými tvary a kapacitou (posádka 12 lidí) a i možností pohonu na vesla. Rovněž i možností přistání u břehů a pláží - ploutvová loď s ponorem okolo 40cm. Takže velmi všestranná plachetnice schopná plavby na jezerech, řekách a i na moři.
Jerry jezdil jako instruktor na těchto lodích a já byl velmi učenlivý žák s velkým zájmem a motivací.
Plachetnice DZ se tehdy používaly v Polsku pro výcvikové plavby a získávání kapitánských patentů.
Od této chvíle jsem cíleně pátral a hledal v rámci tehdejších možností po starší lodi DZ. Nebylo možné žádnou starší na prodej objevit. Všechny jachtařské kluby a jachtařské školy je potřebovaly.
Trvalo to 10 let, než jsem se odhodlal a sehnal finance na postavení nové lodi. Měl jsem pro ni využití na přehradě Slezská Harta nedaleko Bruntálu. A samozřejmě i své plány jak s ní vyplout na moře.
Trup plachetnice vyrobila polská firma Janmor a celou ji pak zkompletovala firma Stanislawa Kasprzaka v Ilavě. Chtěl jsem být soběstačný a nezávislý na posádce, tak jsem nechal plachetnici upravit, tak abych byl schopen zvládat ji sám. Byla to pro mě i výzva, protože mi někteří polští jachtaři tvrdili, že nelze z DZ plout v jednom.
V roce 2006 jsem plachetnici dovezl z Polska do Heřmanovic, provedl na ní ještě pár svých úprav a pak ji v červnu spustil do vod Slezské Harty. Dostala jméno Zefýr ( bůh západního větru).
Plachetnice plula pro dětský domov ve Vrbně pod Pradědem, vozila i děti s jiných škol a občas se přišli svézt i zájemci z řad jachtařů nebo i lidí co chtěli zažít něco nového, neobvyklého.
Pro mě to byl vynikající tréning a příprava pro to, co jsem měl s lodí v plánu. Myslel jsem na účast na mezinárodním mistrovství Polska v lodní třídě DZ.  Nemyslel jsem skoro na nic jiného a hledal informace a dobrou posádku.
Povedlo se a v srpnu 2007 jsme s posádkou vodních skautů z Ostravy, odjeli na Mazurská jezera s myšlenkou pouhé účasti. Nikdo z nás nemyslel na nějaké umístění.
V 24 hodinové regatě jsme skončili třetí. Byl to pěkný úspěch a mě se líhl v hlavě další plán.
Vyplout sám bez posádky na Balt a loď vyzkoušet na slané vodě.

polotovar je doma

zkušební sólo na Hartě

s posádkou - skauti

škola na výletě

na pláž

odjezd na regatu

naši soupeři

budí respekt

závodíme

pěkný záběr

posádka Zefýru

třetí flek

návrat do ČR