Každým rokem vyplouvají z polských přístavů otevřené gáflové dvoustěžníky, tzv. Dezety, na náročné baltické plavby. Plavby, které se jen málo liší od těch dávných vikingských – otevřené plachetnice bez motoru, vybavené pomocnými vesly a severské počasí (silný vítr, mlhy, déšť). I v dnešní době luxusních charterových Bavárií, Sun Odysseú a jiných typů lodí, skvěle vybavených elektronikou, GPS, autopiloty atd. , dávají někteří jachtaři přednost syrovému, naturálnímu dobrodružství na moři. Na ploutvových plachetnicích bez kajuty pro 12 členů posádky, o délce 8,5 m a ploše plachet okolo 31 m2. Plachetnicích, které jsou velmi dobře vybalastované (600 – 800Kg) a jejich vzduchové komory zajištují plovatelnost i při úplném zalití vodou. Však také, než takováto plachetnice vypluje na svou mořskou plavbu, tak je inspektory řádně prověřena. Je do ní vložena olověná zátěž o hmotnosti cca 900 kg a je zcela zalita vodou. Pak plachetnice dvě hodiny leží na vodě a nesmí zatonout. Po tomto testu dostává „zelenou“ a může vyplout. Polské předpisy pro tento typ plachetnic stanoví příbřežní plavbu do vzdálenosti maximálně 5 Nm od pobřeží a minimální posádku tří osob. Polské lodě ale vyplouvají na celý Balt. V roce 2002 polská Dezeta S/Y Sum doplula na ostrov Gotland a zakotvila ve Visby. V roce 2005 Dezeta S/Y Bo Warmia plula ze Swinoujscie na ostrov Bornholm, a pak po návratu na polské pobřeží pokračovala do Gdaňska. V roce 2008 polská mládež ve věku cca 16 – 20 let na dezetě S/Y Kaktus plula ze Štětína do Darlowka a zpět. Dva polské otevřené gáflové dvoustěžníky můžete potkat i ve vodách Jaderského moře. Plaveb je samozřejmě daleko více a o všech nemohu vědět.
Jedna ještě stojí za zmínku. Jde o flotilu Dezet, které každoročně už patnáctým rokem vyplouvají s dětmi a mláděží z přístavního města Kolobrzeg do německého Barthu, na zhruba třítýdenní plavbu, při které překonávají vzdálenost okolo 500 Nm. Mládež je zde pod dohledem zkušených instruktorů a během těchto plaveb v průběhu let si mnoho mladých lidí „ szlifowalo swoje morskie rzemioslo“, jak říkají polští instruktoři. Plachetnice pro tyto plavby nejsou vybaveny motory a všechny manévry jsou prováděny pod plachtami. Už se málokde vidí, že plachetnice připlouvá do přístavu pouze pod plachtami, a navíc, je-li to dvoustěžník. Ovšem že ne všechny přístavy jsou k tomuto vhodné. Do některých z nich nelze, vzhledem podmínkám a dnešní přeplněnosti, pod plachtami vplouvat. Polské dezety ale mají vesla a posádky si dokážou poradit i ve velmi přeplněných přístavech. Těsně před přístavem plachty dolů a mezi kůly nebo na bóje v maríně na veslech. Není
lepší školy jachtingu, než když se mladá posádka blíží k přístavu a určuje svou polohu pomocí terestrické navigace (pluje se bez GPS), rozhoduje se a připravuje svou loď k přistávacímu manévru pouze pod plachtami. Vpluje do přístavu, uváže loď, tak jak to „kultura jachtowa„ požaduje - lano pod lano už uvázané plachetnice a instruktor pak vydává příkaz: „ Panowie! Klar portowy!“ a posádka balí plachty, smotává lana ..., vše tak, aby ani zvídavý pohled místních jachtařů nenalezl chybičku. Taktéž i manévr při odplutí z přístavu vyžaduje správné rozhodnutí a taktiku – odkud fouká, kolik je místa, použít plachty nebo odplout pomocí vesel? Přednost se dává samozřejmě plachtám. Během této třítýdenní plavby se posádky učí všem potřebným dovednostem k bezpečnému vedení plachetnice – ovládání plachet, kormidlování, taktice, meteorologii, navigaci, vázání uzlů i jachtařské etiketě.
A jak se na otevřených plachetnicích spí? Nebo co v případě zhoršeného počasí za plavby – silný vítr, déšť?
Každá polská plachetnice tohoto typu má ve své výbavě soustavu perzeniků (tentů), které posádka přehodí přes gáfle a vypne je na boky lodí. Vznikne tak jeden velký stan, který kryje celou loď. Posádky pak zvednou podlážky a umístí je přes veslařské lávky. No a spací plošina je vytvořena. Pohodlně se na ní vyspí celá posádka.
V případě nepříznivého počasí je nutné kvalitní oblečení, neboť za deště a silného větru na plující plachetnici není možné použít perzeniky. V případě bouřlivého větru je posádka dobře oblečena a má vesty a harnesy. Na plachetnici, která nemá kajutu, je potřeba, aby všechna voda, která přejde přes boky plachetnice byla vylévána. Nejlépe se osvedčila vědra. Tyto plachetnice jsou schopné plout ve velmi silném větru a ještě v 6 stupních Beafourta plují „suše“. Záleží ovšem na kurzu plavby vzhledem k větru. Po větru pouze s kosatkou dezeta ustojí i vítr 8 – 9 stupňů Beafourta (vyzkoušeno na etapě Barth – Stralsund, kdy flotilu zastihl silný „szkwal“ a v ostrých a krátkých vlnách braly minimum vody). Při křižování proti větru je to značně horší, protože je nutné plout s narefovaným bezanem a kosatkou. Plachetnice se více pokládá a údery některých vln zvedají vodní tříšť, která pak letí přes bok lodi. S každým úderem vlny je dezeta těžší a těžší ... V tomto případě je nutné, aby posádka „kýblovala“. Tedy, pokud chtějí někam doplout. Pokud nespěchají, lze použít taktiku stání v dryfu (dvoustěžníky skvěle leží v dryfu).
Před patnácti lety, kdy tyto plavby začínaly (Kolobrzeg – Barth), pluly kolobrzeskie dezety bez jakéhokoli zajištění. V dnešní době vzhledem k tomu, že na palubách lodí jsou děti a mládež ve věku 12 – 15 let, zajišťuje celou akci motorová loď M/Y Pilot z Kolobrzegu. V případě nouze (bezvětří) nebo pokud se některá z dezet „někde zatoulá“ bere plachetnice do vleku. V případě zhoršených povětrnostních podmínek si ale každá z plachetnic musí pomoci sama. Ve štormových podmínkách není vlečení více lodí bezpečné.
Jsem velkým obdivovatelem těchto plaveb, které se podobají vikingským plavbám a skláním se před polskými instruktory, kteří jsou ochotni brát na sebe zodpovědnost za mládež na palubách Dezet.
Žádné komentáře:
Okomentovat