Osamělý mořeplavec Bogdan Gonczarko
Bogdana jsem potkal v roce 2005 v polském přístavu Dziwnov, kde jsme společně s Frantou Carbolem přistáli po noční plavbě z Bornholmu. Při vyvazování lodi v rybářském přístavu jsme si okamžitě všimli malé polské plachetnice, která stála nedaleko nás. Svou velikostí spadala do třídy Micro, délka asi 5,5m. Bez zábradlí, se dvěma předními stěhy s rolfoky, na zádi byl pověšený slabý přívěsný motor. Na lodi nikdo nebyl. Byl jsem zvědavý kdo pluje na tak malé lodi v Baltickém moři a tak jsem čekal. Zanedlouho se objevil majitel, vysoký štíhlý chlap ve věku okolo 50 let. „Bogdan Gonczarko", řekl při podání ruky. Dali jsme se do řeči, zpočátku nebyl moc hovorný ale pak se rozpovídal.
Bogdan pocházel z okolí Nowego Targu nedaleko od slovenských hranic. Pracoval jako mechanik v jedné místní fabrice. Byl členem jachtařského klubu na Czorstynskim jezeře, kam po práci chodil a stavěl svou plachetnici. A asi jako každý vnitrozemský jachtař snil o větší vodě. Bogdanův sen byl o plavbě na západ - Balt, Severní moře a možná i dál. Svou plachetnici tomu přizpůsobil a ostrojil ji dvěma pevnými kýly. Předem počítal s plavbou ve vatových mořích, kde je skok přílivu značný. S humorem říkal, že by nechtěl aby mu padala klobása z talíře až plachetnice dosedne za odlivu na písek. Pracoval, budoval loď a snil. Pak ale jak to někdy v životě bývá a život je někdy krutý....zemřela mu manželka a přišel o práci. Vyrovnával se se smrtí manželky a sháněl novou práci. Nedařilo se a Bogdana v jeho věku nechtěl nikdo zaměstnat. Dokonce mu na jednom z pohovorů řekli, že je starý a že chtějí perspektivní mladé lidi. Nezbylo mu nic, jen ten jeho sen a nedokončená plachetnice. Sebral se a odjel do Německa za prací vydělat peníze na dostavbu a dovybavení plachetnice. Po návratu dokončil loď a dovezl ji do Gdyně. Na dostavbu a cestu k moři mu peníze vyšly, do výbavy si ještě pořídil vysílačku. Na zbytek výbavy finance nevystačily. Chyběl mu motor, radarový odražeč, nějaké mapy....a dalších pár drobností. Plachetnice ale byla schopna plavby a tak Bogdan vyplul z Gdaňské zátoky podél polských břehů na západ. Bez motoru vplouval a vyplouval z polských přístavů (a jen ten, kdo má tu zkušenost ví, co to obnáší) na plachtách. Občas mu někdo pomohl a na laně ho vytáhl z přístavu na moře. Při vjezdu do přístavu Dziwnov měl nemalé problémy, díky úzkému vjezdu a proudu řeky, který musel překonat. Z ochraných vlnolamů vjezdu do přístavu ho pozoroval místní rybář. Sledoval tu malou plachetnici, jak se dere na plachtách do vjezdu proti proudu řeky. Bogdana pak navštívil v přístavu a po vyslechnutí jeho příběhu mu věnoval svůj malý, starší, závěsný motor. Na moři se rozpoutala bouře a plachetnice stály dva dny v přístavu. Bylo dost času na to se z Bogdanem lépe seznámit. Když jsme se po bouři chystali k vyplutí, všimli jsme si s Frantou, že Bogdan nemá radarový odražeč. Odmontoval jsem ten svůj a podal mu ho. Poděkoval, potřásli jsme si rukou a Bogdan pokračoval dál v plavbě na západ.
Celý polský jachtařský národ dál sledoval plavbu osamělého odvážného jachtaře. Bogdan plul přes Německo a dál Kielským kanálem do Severního moře. Doplul až do Anglie do přístavu Weymouth. Tady loď vytáhl z vody a zazimoval. V Anglii zůstal a zde se chystal na nejnáročnější etapu své plavby - přeplutí Atlantiku. Pilně pracoval, bral každou práci. Nejdéle byl ve skladu, kde se balily vejce na rozvoz do obchodů. Pracoval, připravoval plachetnici, potřeboval peníze i do rezervy do začátku v USA, kam měl v plánu doplout.
Život je někdy opravdu krutý, Bogdan onemocněl. Diagnóza - rakovinné onemocnění plic. Nastal dlouhý boj s nemocí. Bogdan do poslední chvilky věřil, že nemoc překoná. Ale pak přišla zpráva, že v dubnu letošního roku Bogdan zemřel.
Skromný, pracovitý a houževnatý chlap to byl. Odvážný jachtař o jehož plavbě se můžete dočíst na polských stránkách:
foto: František Carbol
Žádné komentáře:
Okomentovat