Seznámení s Rudou Krautschneiderem
V září roku 1995 jsem seděl u počítače ve Výzkumném ústavu rybářském a hydrobiologickém ve Vodňanech a psal diplomovou práci. Seděl jsem u toho spoustu hodin, byl jsem utahaný a tak jsem se chvilku procházel chodbou ústavu. Zrak mě padl na nástěnku s přicvaknutým papírem. Zaujal mě obrázek staré plachetní lodi s textem v polštině. Se zájmem jsem se začetl. Jednalo se o plavbu kolem světa na replice plachetní lodi. Doba trvání okolo šesti let. Hledali lidi různých profesí - potápěče, vědce, jachtaře. Podepsán byl Rudolf Krautschneider a polská vědecká pracovnice z Varšavy Malgorzata Szlaminska. Moc mě to zaujalo, a protože v té době jsem už měl na kontě pár pěkných jachtařských akcí, tak jsem neváhal. Opsal si z papíru číslo na Rudu, došel k telefonu a vytočil ho. Na druhém konci se ozval dívčí hlásek: „Táta není doma, je na moři, zavolejte si za tři týdny."
Tři týdny čekání, netrpělivosti a plánů. Konečně očekávaný den telefonu. Srdce mě bušilo až v krku. „ Vy máte zájem o naši plavbu, dobře tedy, pojeďte se mnou na plavbu do Dánska. Odplouváme ze Štětína koncem listopadu. Zvu vás," ozvalo se ze sluchátka.
Vzal jsem si v práci neplacené volno na tři týdny, sbalil si teplé oblečení a odcestoval vlakem do Štětína. V Letohradu přistoupil do vlaku Krautschneider s několika lidmi. Přesně tak jsem si ho představoval. Dlouhý plnovous, námořnická hučka, hnědá větrovka, působil klidným a suverénním dojmem. Až dosud jsem o něm slýchával od jiných jachtařů a četl pár knih o jeho plavbách. Trémou jsem sotva mohl mluvit, pouze jsem pozoroval se zájmem ostatní a oni mě.
Ve Štětíně mrzlo a bylo dost sněhu. V přístavu stála zasněžená ocelová plachetnice. Legendární Polárka, s kterou Ruda obeplul Antarktidu spolu se dvěma kamarády Sorelem a Vojtou Dlouhým v letech 1990 - 1993. Plachetnice připomínala bitevní křižník. Úžasně pevný trup natřený základovou barvou, nerezový stěžeň ukotvený neuvěřitelně silnými stěhy. Velkolepý pohled! Vnitřek lodi mě také velmi zaujal a můj pohled okamžitě padl na ocelová kamna s komínem procházející kajutou. Vedle kamen stál bukový špalek se zaťatou sekerou na štípání dřeva. Celý interiér byl obložený vodovzdornou překližkou a spíš jsem měl dojem, že nejsem v lodi, ale na nějaké horské chatě. Zaujal mě i veliký stůl uprostřed salonu, pod kterým seděl originální motor z traktoru Zetor, myslím, že typ 7245.
Ometli jsme z paluby sníh a bez problémů vypluli. Plavba byla také v pohodě a bez problémů, jen mi dobrý dojem trochu zkazil Ruda, který mě po pár dnech plavby zkasíroval o 4 000,- Kč. Proč? Vždyť mě pozval a o žádném placení nebyla řeč?? Měl jsem pomáhat zimovat loď a dělit se s ostatními o náklady. V polovině plavby nás Ruda v jednom přístavu opustil a odjel vlakem do Čech. Určil jednoho z posádky kapitánem, rozdal pár rad a zmizel. Byl jsem tomu docela rád a spokojeně si vydechl. Dopluli jsme v pohodě na Bornholm i zpět do Štětína, a zazimovali dobře Polárku. Až na pár divných dojmů se mi plavba líbila a po cestě vlakem domů jsem o všem přemýšlel a zvažoval co dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat