Vypluli jsme z přístavu, za velmi pěkného slunečného počasí. Propluli jsme Piastowskim kanálem na Štětínský záliv a za slabého větru jsme dopluli na malý ostrov Chelminek, který vznikl při budování a prohlubování plavebních drah pro velké obchodní lodě směřující do Štětína. Je zde malý přístav, tak pro čtyři malé plachetnice. Nikde není žádné zázemí(toalety, sprchy…..), proto se tu nic neplatí.
Přespali jsme tady a ráno jsme přepluli do přístavu Trzebiez, kde jsme se odbavili u celníků, nakoupili chléb , doplnili vodu a vydali se na cestu přes záliv k německým hranicím. Vítr vál od západu a pěkně sílil. Bylo nutné neustále křižovat a dávat pozor na velké množství rybářských sítí umístěných mezi dřevěnými kůly - dokonalé pasti pro neopatrně plující lodě.
Po několika hodinách plavby, jsme minuli polskou celní loď střežící poctivě hranici označenou pásem žlutých bójí. Na německé straně bylo lépe, žádné rybářské sítě ani navigační nebezpečí(mělčiny, kameny….). Jen přibývalo oblačnosti a větru. Bylo nutné zrefovat hlavní plachtu ale i tak loď plula v pěkném náklonu. Několikrát jsme projeli pásem silného deště. Občas byla přeháňka tak silná, že jsme neviděli jachtu plující nedaleko od nás. Na konci zálivu bylo nutné nastartovat motor a vplout do úzké dráhy vymezené bójemi.Vítr byl dosti silný , zvedal ostré krátké vlny a motor sotva stačil udržovat loď v pohybu a dobrém kurzu. Pomalu jsme se posunovali do míst chráněných od větru a vln.
Stav oblohy, směr větru a přeháňky- to vše varovalo před příchodem silné studené fronty. Přespali jsme u zvedacího mostu Zecherin bezpečně uvázáni na zdvojeném lanu. Ráno jsme se vydali v západním větru na plachty řekou a jezerem do města Wolgast. Vítr opět zesílil a my jsme pluli s maximálně zrefovanými plachtami( malá bouřková kosatka a dva refy na hlavní plachtě). Příď plachetnice řezala vodu šesti a půl uzlovou rychlostí a občas přes příď lodi přeběhla vodní tříšť , která pak končila na obličeji kormidelníka.
Po pěkném několikahodinovém jachtingu jsme uvázali loď ve Wolgastu v marině za mostem. Za děště a větru, co vydával v lanoví zakotvených lodí nepříjemné svištivé zvuky , jsme odešli na obhlídku města. Byli jsme dobře skryti, před bouří, která se hnala přes Pomořanskou zátoku vzdálenou pár mil od nás. Další den jsme se přesunuli plavbou vnitřními vodami do přístavu Peenemunde. Vítr měl stále svou sílu a oblačnost ne a ne se roztrhat. V přístavu jsme potkali krásnou německou jachtu s českou posádkou. Čekali schováni před bouří, dva nebo tři dny. Přístav znali skoro zpaměti a okolí měli dokonale prochozené. I naše posádka prozkoumala místní turistické atrakce – ruskou ponorku a muzeum raket.
Přes noc se vítr trochu umoudřil a na moře se dalo druhý den vyplout. V závětří za pobřežím Rujány jsme se vydali do Sasnitz. Tam jsme přespali a ráno vypluli v ještě stále silném západním větru zpět do polských vod. Čekal nás přejezd, zhruba 50 nám. mil a odměnou za neustálé křižování proti větru před pár dny, nám byla rychlá plavba v zadobočním větru. Sjíždění vln a rychlost okolo sedmi uzlů. Vzdálenost, kterou jsme pluli proti větru a vlnám několik dní zálivem a vnitřními vodami jsme „ přeletěli“ mořem za osm hodin! Mokrá a chladná plavba skončila, posádka odjela domů.Po jejich odjezdu se odpoledne nad Baltem utišil vítr a vysvitlo slunce. Po bouři zůstalo na plážích spousta vyplavených trav, kamínků a malých bílých mušliček nad kterými se skláněli turisté a hledali mezi nimi v písku malé úlomky jantarů….
Žádné komentáře:
Okomentovat