Katr Semanín
Doma bylo dost času na přemýšlení. Hrály ve mně různé pocity. Obrovská chuť absolvovat cestu kolem světa, na plachetnici - sen každého jachtaře. Zároveň mou chuť a nadšení brzdili rodičové, nedostudovaná vysoká škola a dívka, s kterou jsem chodil. Rozhodl jsem se, že se ještě jednou vypravím o víkendu na ranč a pak se uvidí. Napodruhé se mi hned dostalo přátelského přijetí. Dokonce jsem mohl ochutnat i guláš ze zabitého čuníka. Měl jsem pocit, jako po úspěšně vykonané přijímací zkoušce. Odpoledne jsem pomáhal svařovat příčky uvnitř ocelové rozestavěné plachetnice. V neděli jsem opět odcházel na vlak, ale už v doprovodu Rudy, který měl cestu stejným směrem a potřeboval cosi zařizovat. Cestou jsme se bavili o plánované plavbě a znělo mi to tak dobře, že jsem po pár dnech zvedl telefon a zeptal se Rudy, jestli by mě vzal do posádky. „Beze všeho, souhlasím, beru tě, přijeď příští víkend a dohodneme se," zněla odpověď.
Dohoda byla taková, že nastoupím do Semanína u České Třebové na práci na katru. Byla mě slíbena smlouva a účast na zkušební plavbě na Shetlandy. Ruda mi dost lichotil a tvrdil, že jsem jediný, kdo má nějaké větší zkušenosti s plavbou. Šel dokonce tak daleko, že mi sliboval kapitánování Polárky. Měl hodně plánů. Jedním z nich bylo využití mé plachetnice Nicol, která měla absolvovat plavbu také, jako výsadkové plavidlo. V Rudově podání to mělo hlavu i patu, tak jsem svou plachetnici dopravil do Štětína a uvázal ji vedle Polárky.
V červnu jsem odešel z práce (pracoval jsem jako učitel na soukromé škole při diagnostickém ústavu), opustil jsem levný podnájem v Praze, na studovanou školu jsem přestal úplně myslet (měl jsem před státnicemi) a nastoupil na katr do Semanína. Bylo to překvapení. Napůl opuštěné bývalé JZD, kde si Ruda pronajal halu bývalého teletníku. V hale byl instalován katr, pásová pila a dva vysokozdvižné vozíky. Všude okolo nepořádek, kopřivy a uprostřed toho dvě maringotky, kde bydlela část budoucí posádky. Na katru se řezalo dřevo na prodej, lepší prkna a fošny se odkládaly na stavbu lodní repliky. Pracoval jsem a každý den vyhlížel Rudu kvůli podepsání smlouvy, kterou mi slíbil. On se ale neobjevoval, prý nemá čas, a že musí cosi zařizovat v Polsku atd. Po nějaké době jsem zjistil, že nikdo z kluků žádnou smlouvu nemá. Šlo pouze o dohodu - přijeď, zůstaň, makej, a jestli to vydržíš, tak pojedeš na plavbu kolem světa. Bylo mi to divné, proč tedy Ruda se mnou mluvil o smlouvě???
Na práci u katru a v nedalekém lese při těžbě dřeva se vystřídalo velké množství lidí různých věkových skupin i profesí - muži, ženy, studenti, pár narkomanů a několik polepšení chtivých alkoholiků. Většinou se o plánované akci dozvěděli z letáků, novin, časopisů a přednášek, které měl Ruda na různých místech naší republiky. Někteří přišli se sbaleným batohem, který okamžitě hodili do kouta a beze slova se vrhli do práce. Jiní byli opatrnější, jezdili pomáhat o víkendech a pak po zralé úvaze zůstali nebo se už neukázali. Někteří posílali Rudovi peníze a asi doufali, že si předplatí lodní lístek na plavbu. Vím o jednom, který posílal půl své výplaty. Nově příchozí pracovali den, týden, někteří i déle, než pochopili, že se do posádky nedostanou, nebo že to není pro ně - nepohodlí a těžká práce bez výplaty s vidinou nejisté akce a Rudových slibů. Odešli, ale vykonaná práce zůstala.
Na katru jsem pracoval dva nebo tři týdny a pak jsem podle původní dohody s Rudou odjel do Štětína, kde jsem měl dohodnutou plavbu na své lodi se svou dívkou. Potom jsem měl slíbenou účast na plavbě na Shetlandy. Dost jsem se na to těšil, ale z plavby sešlo a bylo mi to odůvodněno tím, že jsem toho ještě moc neodpracoval. Zato ještě ten den jsem byl „převelen" na odloučené pracoviště do přístavního města Kolobrzegu na břehu Baltu.
Žádné komentáře:
Okomentovat