Dezeta je gáflový keč

S otevřeným gáflovým dvoustěžníkem jsem se poprvé setkal v Kolobrzegu v roce 1995, kdy jsem se účastnil projektu - Viktoria.
Bydleli jsme v hangáru nedaleko rybářského přístavu společně s Ivanem Orlem a Jarkem Boguslawskim. Přes den jsme pracovali na trupu budoucí Viktorky a odpoledne jsme chodili do přístavu okukovat lodě. Jarek - Jerry, jak mu tady všichni říkají nás brával na krátké plavby na DZ. Ta plachetnice mě zaujala svými tvary a kapacitou (posádka 12 lidí) a i možností pohonu na vesla. Rovněž i možností přistání u břehů a pláží - ploutvová loď s ponorem okolo 40cm. Takže velmi všestranná plachetnice schopná plavby na jezerech, řekách a i na moři.
Jerry jezdil jako instruktor na těchto lodích a já byl velmi učenlivý žák s velkým zájmem a motivací.
Plachetnice DZ se tehdy používaly v Polsku pro výcvikové plavby a získávání kapitánských patentů.
Od této chvíle jsem cíleně pátral a hledal v rámci tehdejších možností po starší lodi DZ. Nebylo možné žádnou starší na prodej objevit. Všechny jachtařské kluby a jachtařské školy je potřebovaly.
Trvalo to 10 let, než jsem se odhodlal a sehnal finance na postavení nové lodi. Měl jsem pro ni využití na přehradě Slezská Harta nedaleko Bruntálu. A samozřejmě i své plány jak s ní vyplout na moře.
Trup plachetnice vyrobila polská firma Janmor a celou ji pak zkompletovala firma Stanislawa Kasprzaka v Ilavě. Chtěl jsem být soběstačný a nezávislý na posádce, tak jsem nechal plachetnici upravit, tak abych byl schopen zvládat ji sám. Byla to pro mě i výzva, protože mi někteří polští jachtaři tvrdili, že nelze z DZ plout v jednom.
V roce 2006 jsem plachetnici dovezl z Polska do Heřmanovic, provedl na ní ještě pár svých úprav a pak ji v červnu spustil do vod Slezské Harty. Dostala jméno Zefýr ( bůh západního větru).
Plachetnice plula pro dětský domov ve Vrbně pod Pradědem, vozila i děti s jiných škol a občas se přišli svézt i zájemci z řad jachtařů nebo i lidí co chtěli zažít něco nového, neobvyklého.
Pro mě to byl vynikající tréning a příprava pro to, co jsem měl s lodí v plánu. Myslel jsem na účast na mezinárodním mistrovství Polska v lodní třídě DZ. Nemyslel jsem skoro na nic jiného a hledal informace a dobrou posádku.
Povedlo se a v srpnu 2007 jsme s posádkou vodních skautů z Ostravy, odjeli na Mazurská jezera s myšlenkou pouhé účasti. Nikdo z nás nemyslel na nějaké umístění.
V 24 hodinové regatě jsme skončili třetí. Byl to pěkný úspěch a mě se líhl v hlavě další plán.
Vyplout sám bez posádky na Balt a loď vyzkoušet na slané vodě.