Jachting je dřina
Příjemná tlaková výše, slunce na obloze a severovýchodní vítr mě tlačí směrem k ostrovu Mon. Těším se do přístavu, vyvážu loď mezi kůly, odpočinu si, něco si uklohním a pak si vyjdu na překrásné bílé křídové útesy. Chci se procházet na pláži plné pazourkových valounů, hledat ty co jsou ještě prorostlé zbytky křídy, nebo ty co už voda propláchla natolik že v nich zůstávají díry. Pár jich nasbírám, provleču šňůrkou a budu mít pěkný suvenýr nebo dárek pro kamarády a známé.
Ten přístav znám, už jsem tady před lety přistál. Přístav Klintholm, tenkrát jsme tu připluli s kamarádem na mém Gandalfovi (Sasanka 620). Byla to příjemná zastávka na naší plavbě do Švédska. Křídové útesy na ostrově nás fascinovaly svou výškou a čistotou křídy. Útesy prorostlé vrstvami pazourkových valounů, které díky erozi padají dolů na pláž a kde je moře za bouří ohlazuje a vymývá. Téměř stometrová bílá stěna. Kdysi jsem si tady odloupl velký kus křídy a vzal ho do školy dětem. Býval jsem učitel a tehdy se ještě používala klasická tabule, křída a houba. Dodnes vidím jejich zvědavé a nadšené pohledy.
Příď plachetnice ukrajuje míle a směřuje do závětří ostrova, útesy jsou už na dohled. Severovýchodní vítr je ideální pro vjezd do přístavu. Barometr ukazuje pokles tlaku, počasí se nemění, vítr je stálý a v dobrém směru. Myslím si, že to stihnu do přístavu, pokud by měla přijít změna větru, tak budu bezpečně vyvázaný v Klintholmu. Tlak neustále klesá a přichází ta očekávaná změna, jen trochu dříve, než jsem předpokládal. Tlaková níže získává převahu a od jihozápadu přichází studený vítr. Jsem na dohled přístavu, je pozdě odpoledne a zjištuji, že se už do Klintholmu bezpečně vjet nedá. Rázem je z něj návětrnný přístav. Dívám se dalekohledem do vjezdu přístavu a vidím, jak se vlny tříští o ochranný vlnolam. Vítr sílí a vlny jsou čím dál vyšší. Musím se rozhodnout co dál. Mám několik možností. Nejbližší přístav je Hesnaes vzdálený cca 14 mil od mé pozice. Další přístav je Witte na Hiddensee. Poslední možnost je návrat po větru a schovat se za Rujánu do přístavu Glowe. Jsem unavený, Klintholm je blízko a já tam nemůžu vplout! Dotahuji plachty a pokouším se stoupat proti větru na Hesnaes. Vynáším do mapy kurz pod kterým jsem schopen plout. Po hodině obrat a znovu zkouším kurz na stoupačku. Vše vynáším do mapy a s nelibostí zjišťuji, že při kurzu lodi, rychlosti a vzdálenosti, kterou budu muset do přístavu křižovat, to nemá smysl. Dřít se proti větru, který nabývá na síle. Přetěžovat loď a mě také docházejí síly. Točím obrat, odpadám a směřuji od ostrova, pluji směrem k Hiddensee. V bočním větru a už jen pod zarefovanou kosatkou. Plavba je klidnější, pozoruji od kormidla nabíhající vlny, je to fascinující divadlo. Zapomínám na únavu i na „nedobytný" přístav Klintholm a soustředím se na útěk před bouří, která se sem žene. Do Witte na Hiddensee nebudu schopný také vplout. Vjezd by vycházel na noc a za tmy si tam netroufnu. Ve větru a do úzkých plavebních drah a mělčin, to by neskončilo dobře. Zbývá mi jediná možnost, uklidit se do závětří Rujány. Do Glowe. V Glowe jsem nikdy nebyl, ten přístav neznám, vjezd do něj vychází také za tmy. Nevadí, mám mapy a popis přístavu, který jsem si vryl do paměti. Odpadám po větru na zadoboční kurz a malá plachetnice začíná sjíždět vlny. Od jihozápadu začínají přicházet szkwaly, bouřkové mraky plné blesků, je už tma a blesky celý mrak prosvětlují svými záblesky. Zajímavé světelné efekty! Není to dobrý pocit. Plachetnice se chová skvěle, malá osmimetrová s dlouhým kýlem. Sedím uvázaný u kormidla, jednou rukou se držím nerezového zadního koše a druhou rukou ovládám kormidelní páku. To je tělocvik!
Nabíhající vlna zvedá záď lodi, už v předstihu musím citlivě reagovat kormidlem aby mě nestočila bokem. Někdy se nezadaří a pak je tlak na páku velmi enormní. Musím udržet loď v kurzu a bojuji s kormidelní pákou. Svaly na rukách a prsní svaly se nafukují jako balónky, bolí to. V údolí mezi vlnami odpočívám a chlácholím je, snažím se je uvolnit a bojím se křečí. Další vlna, napnout svaly zabrat na moment za kormidelní páku, zapřené nohy v kokpitu, druhá ruka pomáhá držet se za zábradlí. Je to jak ve fitku na Pek- deku, jenže tam si dáte max. dvacet opakování po pár sériích a za čtvrt hodiny je hotovo, tady ta kulturistika trvá skoro celou noc... Pár vln mě překvapuje svou silou, loď se ocitá v náklonu na zpěněném vrcholu vlny. Zadek mám ve vodě, která zalévá kokpit a pak pomalu odtéká.
Na navigaci nemám čas, vedou mě majáky a kompas. Svou poslední polohu mám uloženu v hlavě a vím, že směřuji podél pobřeží k Arkóně. Vidím světlo majáku Dornbush na Hiddensee a pak mě přebírá maják na Arkoně. Vyčistila se obloha a měsíc osvětluje hladinu. Nádherný pohled na stříbrnou hladinu a zpěněné vlny. Úplně zapomínám na únavu. Celou noc bojuji a prchám před živly.
Konečně se dostávám do závětří Arkony. Chvilka klidu, téměř žádné vlny. Obeplouvám maják. Startuji motor a sundavám kosatku. Těch posledních pět mil do přístavu je proti větru a nechce se mi křižovat, jsem utahaný jako kotě. Plachetnice se dostává ze závětří a vjíždí do větru. Vlny nejsou velké jak na otevřeném moři, ale krátké. Příď se noří do vln a vodní tříšť bere silný vítr přes kajutu až do kokpitu. Zima, vlhko a stékající voda po obličeji. Občas cítím jak mi čůrek studené vody stéká pod oblečením až do kalhot...
Slabý motor jede skoro na své maximum a rychlost proti krátkým vlnám a větru je pouhá jedna míle za hodinu. Je to frustrující, občas po úderu větší vlny je téměř nulová. Ještě pět hodin do přístavu. To je jachting!
Po pěti hodinách jsem u přístavu, vlny jsou už minimální a loď se rozjíždí na šest uzlů. Mohu ubrat plyn na motoru a zpomalit. Vjezd do přístavu není osvětlený! Mám na hlavě čelovku a pomalu jedu na motor kolem ochraného valu přístavu. Objevuje se vjezd a v něm tři kůly, pluji v úhlu, kdy nemám přehled kudy mezi kůly vplout. Čelovka s dlouhým dosvitem mě pomáhá, ještě že ji mám. Nasvicuji si vjezd a pluji na nejbližší stání. Unavený, zmrzlý, nevyspalý, hladový.
Vyvázat loď, převlíct do suchého, něco sníst a padám polomrtvý do spacáku.
To byla dřina! Proč to dělám? Není lepší mít klid doma v bačkorách u televize?
Člověk je ale zvláštní tvor, otřepe se, odpočine a zase by někde plul :-)
